V prvním poločasu z obou stran, ve druhém už, bohudík, jen z naší strany (smích). První poločas byl rozháraný. V určitém úseku jsme dokázali soupeře velice dobře ubránit a pak jsme najednou dostali 12 bodů v řadě od Petersona. To svědčí jen o naší špatné obraně. Ve druhém poločase jsme dokázali zvýšit aktivitu, vypíchnout nějaké balóny a valit do rychlého protiútoku… (zarazil se) do protiútoku, on zase tak rychlý nebyl.

Byl rozhodujícím krokem začátek druhého poločasu?

Myslím, celá třetí čtvrtina, ta se nám povedla. Vytvořili jsme si náskok, který jsme si udržovali do poslední minuty.

Nechceš se pozastavit právě u té poslední minuty?

Nechci (smích)… těch faktorů bylo více. Přišla nová pětka, oni zapresovali a to nás v tu chvíli trochu vyvedlo z pohody. Na druhé straně jsme měli hrát na jednu střelu, já to shodil Pomimu trochu dříve. Za prvé jsem v tu chvíli nevěděl, kolik přesně času zůstává do konce zápasu, za druhé tam byl úplně volný. Podle mě to byl jasný faul, ale v poslední minutě se už tolik nepíská.

To byl ale jiný rozhodčí. Já bych poslední minutu nebral jako tragédii.

Po dobrém výkonu proti Astaně, v Nancy i dnes se zdá, že výkon týmu jde nahoru. Souhlasíš?

Určitě. Tým začíná lépe fungovat jako celek a hlavně zkracujeme hluchá místa. Buďme optimisti, je to na cestě vzhůru.

 Jak je tvrdá nymburská palubovka?

 Já už jsem se viděl na nosítkách. Po zkušenosti z mého pádu před lety, kdy jsem si zlomil zápěstí a měl dva měsíce sádru až po rameno., jsem byl rád, že jsem dopadl jen s naraženými zády.

Hlavu jsem udržel. Dopadl jsem na pravou stranu zad a levý loket a ruku. Chvíli jsem necítil levou ruku, ale jinak dobrý…

Myslím, že jsem dopadl dobře. Tyhle vzdušné souboje jsou strašně nebezpečné. Takové zákroky by měly být posuzovány daleko tvrději. Stačí se podívat pro příklad na Jakuba Houšku, který skončil v nemocnici. Když člověk vyskočí a někdo do něj narazí, tak padá jako šutr.