Jakou důležitost jste přikládali zápasům proti Děčínu a Volgogradu?

Velkou. V obou soutěžích to byla hodně důležitá utkání a kluci ukázali výborný charakter, výborný přístup k oběma utkáním jak v Děčíně tak ve VTB lize proti Volgogradu. Oba duely jsme výborně odstartovali a dali jsme jim směr hned na začátku zápasu. V nedělním zápase škoda posledních třech minut prvního poločasu, kdy jsme neuhlídali oba podkošového hráče Ibekweho a Jeffersona. Oba dva ukázali svoje možnosti a proč jsou stěžejními pilíři hry Volgogradu.

Před utkáním jste určitě měli představy o hře soupeře. Jak dalece se shodovaly s realitou?

Volgograd hraje pořád stejný herní systém. Snaží se využívat to nejlepší, co mají. Otevírají hru pro své dva pivoty, ať už z dolního postavení nebo z vnějšího postavení. Velmi dobře vybíhají do protitoku, ale o to hůře se vrací do obrany. Horší návrat o obrany, to byla jedna z jejich limit, kterou jsme se my snažili atakovat v taktických plánech. Myslím že se to do puntíku splnilo, že jsme dali hodně laciných košů po našem protiútoku.

Našli jste nějaké chyby na našem výkonu?

Bez chyb se hrát asi ani nedá, takže jsme nějaké drobné chybičky našli. Těm bych ale nepřikládal žádnou velkou důležitost. Spíše to byly chyby vyplývající ze snahy hrát rychle dopředu. Myslím si, že i hrou jsme diváky bavili a že museli odcházet všichni spokojení.

Byly těmi chybami i trojky, které jsme nechali někdy příliš volně vystřelit?

Já bych to ani nenazýval chybami. My jsme chtěli pokrýt vymezené území a občas jsme na trojkový oblouk dorotovali o chloupek později nebo ta trojka byla velice kvalitně vystřelená.

Co jste tedy myslel těmi drobnými chybičkami?

Hodně bodů jsme dostávali po naší ztrátě v útoku a následného přechodu do protiútoku. Hrozili z přečíslení pět na čtyři nebo čtyři na tři, a tak jsme dostali pár bodů. Musíme si ale uvědomit, že Volgograd je hodně talentovaný na útočné polovině, dává hodně bodů všem soupeřům.

Zdálo se, že ani vedení o dvacet bodů vám klid zcela nedodávalo...

Nedávalo. Stále jsme měli na paměti, že Volgograd dokázal utkání s Rigou bravurně otočit, i když 11 minut před koncem zápasu prohrával o dvaadvacet bodů, zvítězil. Přiznám se, že stále jsme byli trochu na trní, i když kluci odehráli opravdu výborné utkání, byli koncentrovaní na obou polovinách hřiště.

Naše hra je hodně útočně laděná. Čím si to vysvětlujete?

Naše družstvo bylo tak typově skládané. Letošní výběr nemá klasického těžkotonážního pivota, i Julian Vaughn je velice pohyblivý pivot, který vybíhá bleskově do protiútoku. Všech pět našich hráčů běží jako lavina a pak už je to jen o tom, jaké zvolíme zakončení útoku. To je naše jedna z největších zbraní. Pokud to mohu srovnat s loňskem, tohle družstvo chce rychle běhat dopředu, chce hrát rychle, dobře se na to kouká a myslím, že to i diváky více baví.

Přemýšleli jste o důležitosti utkání proti Volgogradu z hlediska postavení v tabulce?

My jsme podobně přemýšleli o obou utkáních, jak proti Děčínu, tak proti Volgogradu. Obě dvě utkání pro nás byly absolutně stěžejní a důležitost byla patrná v celkové přípravě i nás trenérů. Hráčům jsme se snažili nastavit správně hlavy a dostat je do varu, připravit je tak, aby bylo absolutně jasné, o co jde. Myslím, že se to povedlo na jedničku v obou případech.

Klíčová utkání někdy bývají nervózní. Ale náš tým je zvládá s velkým přehledem. Jak si to vysvětlujete?

Tohle družstvo je dobrý mix talentu a zkušenosti. Máme tu velkou výhodu, že Jiří Welsch, Petr Benda a další, jsou zvyklí hrát utkání pod enormním tlakem. Máme ale i dravé mládí, které touží a prahne po úspěchu, ať už jsou to zahraniční hráči jako Mike Dixon, Chasson Randle či Howie Sant-Roos nebo Martin Peterka z českých hráčů. Příkladů bychom mohli v této sezoně najít více. Třeba proti Sofii se mohlo čekat nervózní utkání a zvládli jsme ho výborně, to samé proti Antwerpám, také jsme ho doma zvládli skvěle.

Na kolik nás vysoké vítězství přiblížilo k kýženému play-off VTB ligy?

Bavili jsme o tom s trenéry a shodli jsme se, že vítězství by nás mohlo posunout do play-off tak ze 70%. Bylo důležité, že jsme vyhráli i vyšším rozdílem, než jsme ve Volgogradu prohráli. My máme play-off jako jeden cíl, ale chtěli bychom se vyhnout osmému místo a rádi bychom se vyhnuli i sedmému místu. Máme na to, abychom zvítězili v Petrohradu, abychom doma potrápili Chimki, vítězství nad Vito je skoro povinnost, hodně napoví utkání ve Finsku proti Bisons... Osm zápasů je ještě dost na nějaké velké plány. Naše cíle jsou ale vytčené a postupnými kroky k nim musíme směřovat.