Tým U17 dostal ve středu příležitost zahrát si s týmem, který v nymburském sportovním centru absolvoval kemp. Jedním z trenérů na kempu byl Pavel Staněk (někdejší hráč Opavy, spoluhráč Sokola nebo Czudka, aktuálně hráč Levhartů z Chomutova). Kemp pořádal německý kouč Torsten Löebel, který díky velkému kreditu v Japonsku, kde trénoval, organizuje mezinárodní kempy, kde velkou část tvoří právě hráči ze Země vycházejícího Slunce. Letos však tsunami a následné ekonomické problémy mnoha rodin hráčů, kteří byli přihlášeni do kempu, však trochu pročistilo počet frekventantů. Kromě Japonců, byli na kempu tři Němci a dva Rakušané.

Na straně Nymburka stáli hráči věkové kategorie U17 a při utkání je vedl Jan Hubálek. Pro něho to byl premiérový zápas ve funkci hlavního trenéra. „Pár zápasů jsem už odkoučoval, ale tohle byl první mezinárodní,“ usmíval se Honza. 

Pro kluky to byl vynikající zážitek, protože měli možnost se konfrontovat s jiným typem basketbalu. O Japoncích je známo, že jsou malí a rychlí a taky to tak bylo. Nic nevypustili a bojovali na sto procent, což byl největší rozdíl oproti našim klukům. Když byl se stalo, že byl na palubovce neutrální balón, každý z našich si říkal, přijde tam ten druhý a najednou se tam srazili dva, tři Japonci.

Bylo znát, že jsme na začátku přípravy, že jsme s balónem zatím nic nedělali a oni společně týden trénovali. Míče nám padaly z rukou….

Trochu z bojovnosti, kterou jsme nedokázali udržet po celý zápas. A také z toho, jak kluci pozapomněli od minulé sezony na obranné zásady, které jsme vloni pilovali. Musím uznat, že v obraně jsme měli dobré momenty, ovšem nejsme schopni bránit rychle na nohou. Proto nemůžeme bránit čistě rukama. Po dohodě s Pavlem Staňkem se více pouštěla agresivita obrany, aby se hráči naučili dávat koše s faulem.

Nebylo to jednoduché, zvlášť když k rychlosti přidali i těsnou a agresivní obranu. Najednou jsme nebyli schopni v klidu přijít půlku.

Výsledek pro nás nebyl rozhodující. Zápas jsme prohráli nakonec asi o čtyřicet. Ve druhém poločasu si zahráli i hráči z B-týmu a rozdíl se po třetí čtvrtině se ještě trochu zvýšil. Myslím, kdybychom střídali jen ty nejlepší, byl by výsledek na konci vyrovnaný. To by si ale zahrálo jen osm, devět hráčů a nijak by to nesplnilo cíl, se kterým jsem do tohoto utkání šli.

Jednak to bylo příjemné zpestření fyzické přípravy, kterou v tomto týdnu absolvujeme a také měli všichni možnost poznat, na čem musí ještě hodně zapracovat a co musí zlepšit.