Jirka se jako patron objevil na Mini Basket Víkend Kempu v pravé poledne v sobotu poslední květnový den. Organizátoři připravili v hale ZŠ Komenského stolek a děti se posadily před něj. Kdo čekal nějaký ostych, byl na omylu. O místa v bezprostřední blízkosti byl největší zájem a ta privilegovaná v první řadě byla hustě obsazena.

Besedu začal Pavel Beneš a Jirku Welsche představil. Na přetřes přišlo, že Pavel Beneš je vlastně z pohledu asistenta reprezentačního výběru, Jirkovi nadřízeným. Po pár minutách úvodních slov došlo na otázky dětí. Před besedou panovala trochu obava, zda nebudou děti pasivní a Pavel Beneš už plánoval i krizový scénář. Nakonec padaly otázky jak na běžícím pásu. „To říkal Beny,“ ohradil se Jirka při otázce, zda čekal takovou smršť otázek. „Hodně záleží na dětech. Před několika dny jsme byli ve škole a tam se skoro nikdo neptal. Menší děti nemají zábrany. Ptají se více než ty starší. Kdyby bylo více času, myslím, že bychom tam mohli sedět hodinu a stále by bylo, na co se ptát,“ potěšilo Jiřího Welsche.

Otázky byly hodně různorodé. Pochopitelně hodně jich směřovalo na Jirkovo působení v NBA, na nejtěžší soupeře, na počet prohraných zápasů v NBA, zda se někdy vyfauloval nebo na Jirkova spoluhráče LeBrona Jamese. Bývalý hráč americké ligy sice podle svých slov zápasy NBA tolik nesleduje, ale na otázku, kdo bude letos druhým finalistou k Miami, odhadl přesně. „Myslím, si že vyhraje semifinále San Antonio,“ prognózoval Welsch.

Nebyla by to ani správná beseda, kdyby nepřišla řeč na peníze. Když Jirka odhalil, že v poslední sezoně v NBA si za rok vydělal asi dva miliony dolarů, v hale to jen zašumělo. Jirka na přímou otázku nijak nemlžil. „Otázky na peníze nejsou nepříjemné. Lidi by si měli zvykat na to, že když někdo něco umí, ať je to v jakémkoliv oboru (náš obor je sport), že je za to nějakým způsobem odměněný. Já se nemám za co stydět,“ myslí si Jiří Welsch a s jeho slovy musíme souhlasit.  

Dotazy se stočily i na jeho působení v Nymburce. Někteří si Jirku trochu spletli s členem realizačního týmu, protože dotaz zněl: „Kdy bude hrát Rado Rančík?“ I na to host odpověděl. Z některých zapeklitých otázek, jako například „Kdo je v nymburském týmu nejlepší“, dokázal Jirka bravurně vybruslit. „Všichni jsme dobří,“ smál se. S úsměvem odpověděl i na otázku „V kolika letech jste skončil s basketbalem?“ zvlášť poté, co v minulých dnech podepsal smlouvu s Nymburkem na další dva roky. Na druhou stranu byly informace některých účastníků kempu o Jirkovi hluboké. „Je pravda, že jste vlastnil koně?“ zaznělo z davu. „Ano, je pravda, že jsem měl koně a dokonce tři. Má bývalá manželka jezdila ráda na koni,“ sypal ze sebe Jiří Welsch.

Mladé hráče zajímalo, zda Jirka hraje na nějaký hudební nástroj. „Od první třídy jsem chodil do hudební školy na akordeon, ale v šesté třídě jsem skončil. Už se to nedalo skloubit s basketbalem. Na hudbu jsem nezanevřel a sám jsem se začal učit hrát na kytaru,“ vyjmenoval Jirka své hudební vzdělání. „A myslíte, že umíte na kytaru hrát dobře?“ následovala hned další otázka na tělo. „Myslím, že a mi to docela jde,“ odpověděl host po chvilce přemýšlení.

Čas určený pro otázky na Jirku Welsche pádil velkou rychlostí a bylo nutné besedu přesměrovat na autogramiádu. Před stolkem, u kterého Jirka seděl, se vytvořila dlouhá fronta. Někdo získal podpis na malé kartičky s fotkou, jiný na triko, další si nechával podepsat botu, potítko a množství podepsaných míčů se dal počítat na desítky. Jirka byl na podpisovou akci připraven, přinesl si tlustší a tenkou fixu a hlavně velkou dávku trpělivosti. „Dříve jsem organizoval basketbalové kempy,“ přiznal. Ani výběr artefaktů ho nijak nepřekvapil. „Myslím, že mě nic nepřekvapí: boty, trika, potítka, různé části těla.“

Když Jirka rozdal minimálně 300 podpisů, vyfotil se jednotlivými družstvy a nám ještě zbylo trochu času na pár otázek.

Jirko, jak důležitým prvkem v kariéře malých basketbalistů jsou podobné kempy?

Kempy pomáhají dětem i vlastnímu basketbalu v jeho rozvoji. Rozšiřují vztah ke sportu a lásku ke sportu. Dávají příležitost být v kolektivu, pracovat v kolektivu, mít ohledy jeden na druhého. Prostě je to prospěšná věc.

Jsou kempy přínosnější spíše pro mladší nebo starší děti?

Jsou důležité v každé kategorii, i když každá věková kategorie má jiné potřeby a potřebuje jiné věci. U malých je to hlavně o hře, o zábavě, aby se u toho bavili. Čím starší jsou, tím mají odlišnější vztah ke sportu, jinou motivaci a práce je více basketbalová. Dá se jít více do hloubky, zaměřovat se na specifické věci. Takže ano, má to smysl v každém věkové kategorii, ale je třeba mít zkušenosti a odhadnout, co která skupina potřebuje.

Byl jsem jednou slavném poděbradském kempu. Bylo to v roce 1995. Pak už nebyl čas, protože jsem objížděl každé léto s juniorskou reprezentací.

Bylo to hrozně náročné - klubová sezona, reprezentační soustředění, zápasy,… do ještě toho kempy. Už tohoto basketbalu bylo prostě moc.