Petr přišel krátce po sobotním poledni a děti se na něj už těšily. Když organizátoři přistavili stolek a židle k postranní čáře nymburské tělocvičny, hned začal boj o „první brázdu“. Strkanice utnul moderátor besedy Luboš Růžička, když odsunul stolek o pár decimetrů vzad a nově vzniklý prostor vyhlásil za bezletovou zónu. Beseda mohla začít.

 

Luboš Petra nejprve krátce představil a pak už začaly padat otázky. První položil, možná trochu v obavě před tichem, Luboš Růžička, ale obavy se ukázaly jako liché. Les rukou byl po celou besedu dostatečně hustý a jedna otázka stíhala druhou. Naťuklo se hodně různorodých témat od délky kariéry, počtu titulů, přes nejoblíbenější hráče a kluby NBA až po otázky na množství vydělaných peněz. Na všechny podněty Petr reagoval, jen otázka o tom, kdy vznikla tělocvična ho „dostala“.

Když po necelé půlhodině skončila část věnovaná otázkám a odpovědím, přišla na řadu autogramiáda. Hrozen hlav v bezprostřední blízkosti Petra Bendy opět zvýšil hustotu, že se i dvoumetrový sedící chlap mezi účastníky kempu ztrácel. Fronta před jeho stolkem se natáhla, jako když před třiceti lety přivezli do zeleniny banány nebo mandarinky. Fixa šustila po různých površích a na všech zaznamenávala Petrův podpis. Nejčastějším médiem byly fotografie, které si Petr přinesl a míče. Nechyběly ani boty či kšiltovka nebo plakát a došlo i na trika, které děti dostaly od organizátorů kempu. Čas strávený s Petrem Bendou rychle ubíhal, došlo i na společné fotky všech účastníků kempu s nymburským pivotem i na fotky Petra s jednotlivými družstvy kempu. Vždy, když do prostoru focení přicházela nová skupina, o místa po levé či pravé ruce Petra Bendy byl eminentní zájem. 

(společné fotografie s Petrem Bendou v plném rozlišení  najdete zde, foto z prvního dne zde a z druhého dne zde)

 

Petře, nezdá se Ti, že už se blíží konec kariéry, když Tě zvou na kempy jako osobnost?

Ne (důrazně), protože mi minimálně sedm let profesionální kariéry ještě zbývá (smích).

Účastnil ses jako dítě nějakých basketbalových kempů?

Já jsem na kempy nejezdil a přes léto jsme se potkávali s klukama na venkovních hřištích … a to bylo taky fajn (úsměv). Když já jsem byl ve věku jako účastníci tedy v Nymburce, tak ani žádné kempy u nás v podstatě nebyly. Pokud si dobře pamatuji, něco v té době začínal organizovat Jirka Zídek.

I když jsi sám jako dítě na kempu nebyl, jaký vztah k takovým akcím máš teď?

Výborný. Rád podpořím takové aktivity. Až skončím s basketbalem, pokud budu osloven, rád se zúčastním i jako trenér.

Bude to pro Tebe trenérská premiéra?

Nebude. Minulý rok jsem byl na kempu, který pořádal Štěpán Vrubl v Tišnově u Brna.

V Nymburce jsi poprvé v roli patrona minikempu. Ale jinak na různé besedy chodíš. Jsou otázky, které tě překvapí?

Ani ne. (po krátké chvilce).  I když dneska jsem dostal jednu, která mě trochu zaskočila. A to bylo: „Kdy vznikla tělocvična?“

Ptají se na nějaké nepříjemné otázky?

Zatím jsem se s nepříjemnou nesetkal. Na všechny otázky se snažím dát pravdivou odpověď.

Jak často se Tě ptají na finanční stránku?

Na většině besed (s úsměvem). My však o žádném bodu smlouvy nesmíme mluvit, takže se snažím odpovídat nějak oklikou.

(Ani Nymburk nebyl výjimkou a otázka na výš platu zazněla. Petr odpověděl rafinovaně: „Na to abych si koupil auto a postavil dům, na to to stačí.“)

 

Bývají problémy s navázáním kontaktu s účastníky besedy?

Tady na kempu děti neměly žádné zábrany se ptát. Už jsem se na jedné besedě setkal s tím, že se nikdo nechtěl ptát… to ale byly menší děti. Tak jsme se s moderátorem bavili a nakonec nějaké otázky přišly.

Petře, jak se ti líbil formát našeho kempu? Myslíš si, že by měl být delší?

Pro menší děti do patnácti let bych kempy dělal tak jako tady třídenní. Možná s možností ubytování a možností, že si rodiče vyzvednou děti každý večer. Pro starší bych preferoval klidně týdenní kemp, aby spolu žili a utvářeli nějaký vztah.

Ale to bude přínosné jen u ucelených družstev…

Myslím, že je důležité, aby byli schopní navázat kontakty mezi sebou. Ono se jim to bude hodit, když pak půjdou do nějakého týmu. Tam taky nebudou znát žádného hráče.

Nelituješ přeci jen tří hodin, které jsi musel ukrást ze své zasloužené dovolené?