Vojto, byl to tvůj nápad podívat se do takové zajímavé destinace?

Úplně můj nápad to nebyl, spíše přítelkyně se chtěla podívat na Safari. Já ale nijak neprotestoval (úsměv). Zatím můžeme jet, kam chceme, nemáme žádné závazky, a tak jsme toho využili.  

Kvůli Safari a parkům. Chtěli jsme se podívat na zvířata ve volné přírodě.

V Keni jste byli v době teroristického útoku na hotel na pobřeží. Nebál ses o svou bezpečnost?

Ani ne. Kdybychom se báli, tak by nám to dovolenou zkazilo. Přihodilo se to daleko od nás (asi 200 km – pozn.). Provoz hotelu byl před tím a potom stejný. Navíc ten den jsme jeli na Safari. To je uprostřed přírody a tam nebylo čeho se bát …. kromě toho, že nás sežere lev (smích).

Kdyby nám ráno nezačaly cvakat zprávy na mobil, jestli jsme v pořádku a co se tam děje, asi bychom se hned nic nedozvěděli. Trochu jsme ty zprávy nechápali, a proto jsme se začali zajímat. Místní nás uklidnili a my jsme si říkali, že to stejně nijak nezměníme.  

Krom možných obav z ozbrojenců se vám v Keni líbilo?

Líbilo, i když je to jiný svět. Všude, kam se člověk podívá, je absolutní nepořádek. Hořící odpadky, skládky uprostřed města. Šílená doprava – jediný semafor, jediná značka nebo dopravní pruh. Člověk se tak nějak musí obrnit. Když přijede někdo zvenku, je to šílené, domácí to nijak neřeší a je vidět, že jsou na to zvyklí. Ovšem mimo města je země krásná.

Hotely uprostřed Safari u napajedel, kde se každý večer srocovala zvířata. Perfektní bylo sedět na terase, dávat si studené pivo a pár metrů za zábradlím troubili sloni. Zážitek na dlouhou dobu.

Bylo to půl na půl, čtyři dny Safari, čtyři dny u moře a jeden výlet do „civilizace“ do Mombasy. 

Když jsme odjížděli, bylo v Čechách přes třicet, tak jsme se jeli do Afriky ochladit. Tam bylo tak kolem 25 stupňů, občas pršelo.

Hakuna matata nebo-li žádný problém. A s tím se opravdu setkáváš na každém kroku.  Motto, které dodržují precizně.

Nebyl to sice žádný fofr, ale nijak se na služby stěžovat nedá. Všechno bylo nalajnované do posledního detailu.

V Egyptě řádí různé zdravotní problémy jako Faraónova pomsta. Jak je to v Keni?  

Vůbec nic! Jídlo, přestože nebylo evropského typu, bylo výborné a nepůsobilo nám žádné zdravotní problémy. Dokonce jsem se párkrát napil vody z kohoutku a nic.

Potkali jste se s nějakým velkým zvířetem?

Kromě gepardů jsme viděli snad všechno, co tam žije – hrochy, slony, žirafy, zebry, buvoly, pakoně, lvy… Na lva se mohli skoro sáhnout, protože ty nás měli úplně na háku (smích).

Hlavní rozdíl je v počtu zvířat. V ZOO vidíš čtyři, pět buvolů, tady vidíš táhnout stádo o tři sta padesáti kusech. To je obrovský rozdíl. U jednoho napajedla bylo snad dvě stě slonů.

Obavy z útoku šelem nebo hrochů jste neměli?

Jak jsem říkal, zvířata byla vcelku v klidu, jen jednomu slonu jsme se asi moc nelíbili. Rozběhl se na nás, a když byl pár metrů od nás, průvodce stihl nastartovat auto. On se lekl zvuku motoru a zastavil… No, daleko od nás nebyl.

Nebyla to klasická „válecí“ dovolená u bazénu, ale aktivní odpočinek. Já jsem potřeboval hlavně psychický odpočinek od basketu a to se splnilo. Všechno okolo basketu a sportu jsem mohl pustit z hlavy.

Viděl jsem pár basketbalových desek, ale koš na nich nebyl. To bylo nejblíž, kdy jsem se dostal k basketbalovému koši (smích).

Moc ne. Když jsme ale řekli, že jsme z Čech tak první, čím zareagovali, byl Petr Čecha a Tomáš Rosický. Dresy Chelsea tam měla snad polovina lidí včetně domorodých Masajů. Jeden z nich přišel s oštěpem, se štítem, červeným hábitem a pod ním měl dres Petra Čecha.

Úplně jsem vypustil (s úlevou). Až doma ve čtvrtek jsem začal s lehkou přípravou.

Už se těším na pohyb a taky se těším na kluky. Začínám v reprezentaci a tam je vždycky skvělá parta.