Oba dva budou v letošní sezoně hájit barvy Nymburka na všech třech soutěžních frontách. Oba dva v letošním roce oslavili svoje 34 narozeniny a oba si vybojovali svůj čtvrtý postup do závěrečného turnaje ME. V rozhovoru dejme přednost o necelé tři měsíce staršímu Jiřími Welschovi.  

Jirko, jak se Ti hrálo na nymburské palubovce?

Hrálo se mi hodně dobře. Nakonec se to ukázalo, že byla dobrá volba hrát zápasy v Nymburce. Návštěvy se zápas od zápasu zvětšovaly a atmosféra byla stále lepší. A poslední zápas to jen potvrdil, to bylo vyvrcholení skvělé atmosféry. To nebyl jen vynikající pocit z výrazného vítězství, ale to byl i fantastický zážitek. Všem lidem, kteří přišli, patří obrovský dík.

Který z domácích zápasů se Ti zdál nejtěžší?

Proti Maďarsku. Přijel nejodolnější soupeř, hráli jsme bez Satyho, což byl velký zásah do rotace a rozložení rolí. Možná se po prvním zápase očekávalo, že tím prubířským kamenem budou Gruzínci, ale jak jsem doufal, přijeli unavení ze dvou zápasů venku.

Myslíš, že bylo dobře, že jsme domácí zápasy začínali s outsiderem z Portugalska?

Já nevím, co si o nich mám myslet. V Nymburce dostali o čtyřicet, byť jsme ve druhém poločase už hodně střídali. Doma vedli nad Gruzií o dvacet bodů a pak málem vyhráli. V porovnání všech tří domácích zápasů to byla lehká a příjemná výhra, kdy si zahráli všichni.

Čím bylo, podle Tebe, způsobeno, že lidí v hledišti přibývalo?

Možná to bylo tím, že jsme v prvním zápase v Gruzii prohráli a nehráli jsme moc dobře. Třeba si lidi říkali: „Uvidíme, jak se to vyvine a jestli zápasy budou za něco stát.“ Pak přišel zápas s Portugalskem, myslím, že jsme zahráli dobře a přesvědčili fanoušky, že naše výkony budou hodné větší pozornosti.  

V reprezentačním výběru bylo hodně nymburských spoluhráčů. Jak příjemné to pro Tebe bylo?

Já se na to tak nedívám a nerozděluji na hráče Nymburka a ty ostatní, i když je to samozřejmě příjemné být s nimi na hřišti. A že jich bylo tolik? Oni jsou hráči Nymburka z nějakého důvodu – jsou to dobří hráči a vědí, jak mají hrát basketbal.

Přivítal jsem to a v zápase proti Gruzii, po pěti dnech společného tréninku, potvrdil, že je přínosem. Přinesl do týmu novou dimenzi, agresivitu, střelbu. Když jsme se proti gruzínské zóně trápili, dokázal dát tři trojky, hru otevřít a usnadnit to nám všem.

Luboši, jak se Ti hrálo v domácích zápasech?

V posledních dvou zápasech jsem se trochu trápil střelecky. Odehrál jsem si své, ale bohužel tam nepadly střely, se kterými tým trochu počítal. Člověk chce hrát dobře a chce být pilířem. Nicméně statistika, která mě nejvíce zajímala, bylo 3:0 na vítězství.

Proti Maďarsku a to i ten u nich. V domácím duelu nám chyběl Saty a bylo to cítit. Vítězství jsme si museli vybojovat.

Jaká byla spolupráce s nymburskými hráči, Tvými novými spoluhráči?

Vojtu Hrubana a Jirku Welsche znám už hodně dlouho a s Pavlem Houškou jsem si už v reprezentaci také zahrál. Poprvé jsem měl možnost hrát jen s Tomášem Pomikálkem. Pro další působení v nymburském týmu je výhodou, že nebudu mít 11 fungl nových spoluhráčů.