Byl to upracovaný zápas, snad kromě první  čtvrtiny, kdy jsme začali dobře. Pak se nám zadrhl útok. Děčín zalezl do bedny a nechal nás střílet z dálky. My jsme si ale střelbou z dálky vůbec nepomohli. Kdyby nám to dneska padalo, mohl zápas skončit suše o dvacet. Přesto, že Děčín nebránil špatně, osmdesát bodů je málo. Naštěstí, vždycky, když jsme potřebovali, tak jsme nějaký koš dali, odpoutali se a měli zápas víceméně pod kontrolou.

My jsme do Děčína jeli hlavně vyhrát. Rozdíl jsme říkali jen, že bude navíc bonusem, protože doma chceme také vyhrát.

Mluvili jsme o tom, že vedeme trochu brzo (úměv). Děčín byl na začátku možná trochu nervózní, nedal nějaké šoupáky a jenom škoda, že jsme nedokázali v ten okamžik zápas překlopit přes dvacet. Na druhou stranu Děčín dneska hrál bez bázně a hany a kdyby to skončilo velkým bodovým rozílem, bylo by to velké překvapení a bylo by to vůči nim i tak trochu nefér.

Náš vstup do zápasu byl extrémně dobrý, dávali jsme všechno. Bylo to možná příliš mnoho a příliš brzo. Laťka se tak vysoko asi nedá udržet celou dobu. Přišlo naše…. (chvíle přemýšlení nad vhodným slovem)

Ne, to nebyl výpadek. Hráli jsme jinak. Přestali jsme běhat dopředu a dávat tolik jednoduchých košů po doskocích a po ziscích. Hráli jsme klidnější organizovanou hru. Soupeř nás nechával střílet z dálky a my jsme moc neproměňovali. To byla největší změna z naší strany.

Já jsem panice nepropadal, protože jsem seděl na lavičce a stejně jsem s tím nemohl nic dělat. Je potřeba si uvědomit, že hrajeme finále, že hrajeme proti dobrému týmu a v jejich domácím prostředí. Tři tisíce lidí proti nám! Dalo se očekávat, že oni budou bojovat do poslední chvíle. Čekali jsme, že takový pokus o návrat do zápasu přijde a přišel. My jsme na to zareagovali velice dobře a odskočili jsme na jedenáct bodů. To svědčí o kvalitě našeho týmu. 

Jedenáct bodů v poločase finále stačí. Druhý poločas budeme hrát doma. Je to samozřejmě pozitivum, ale budeme to muset potvrdit.

Můžeme být spokojeni s tím, jak jsme hráli. Trochu nám uškodilo, že jsme vedli už na začátku o tolik. Ovšem, kdyby ten náskok narostl na 25 bodů, možná se utkání vyvíjelo jinak.

Nezaskočili protože jsme hráli stylem, který je pro nás typický, tedy rychle dopředu. Sedm minut jsme do nich bušili. Pak ve druhé a třetí čtvrtině jsme polevili v agresivitě a v soustředěnosti. Dostali jsme zbytečné koše. Holt v takových zápasech, jako je finále, dochází k chybám více, jak v jiném zápase. Je to vyhecované, je to finále a každý chce předvést nejlepší výkon. Každý hráč je přesoustředěný, vyhecovaný a z toho vznikají chyby. My jsme jich udělali dneska méně.

Nebyly to chyby v útoku jako v systému. Neproměňovali jsme střely, které jsme dávali v první čtvrtině. Odešla střelba, pozice byly volné, dobře zvolené střely volnými hráči.

Pomohla obrana. Začali jsme přebírat, soupeř hrál jedna na jedna, útočil do plných a nedokázal si s tím poradit. Bod po bodu jsme náskok zvyšovali.

Můžeme být spokojeni, protože na domácí palubovce nás málokdo porazí. V Nymburce máme více nastříleno, máme více sebevědomí a větší podporu fanoušků.