Téměř kompletní tým, kromě zraněného Pavkoviće, který má naodrinovaný klid na lůžku, navštívil základnu v Čáslavi. Basketbalisté, kteří vidí svět z výšky díky svému vzrůstu, mohli poznat ty, kteří se na svět dívají ještě z větší výšky díky svým Gripenům. 

„S piloty a personálem čáslavské letky jsme se seznámili při našich utkáních v Litvě v letošní sezoně,“ časově vymezil první kontakt Ondřej Šimeček, tiskový mluvčí klubu. Čeští letci plnili úkoly ochrany společného prostoru pobaltských států v rámci Baltic Air Policing 2012 z letecké základny v litevském Šiauliai na podzim roku 2012. Příslušníci letky navštívili naše utkání proti Kaunasu i Prienai v Litvě a pak také zápas proti CSKA V Praze. „My jsme rádi za jakoukoliv podporu. Nadchla nás především výrazná podpora v zápase proti Žalgirisu,“ vzpomněl si Šimeček. Od prvního kontaktu už nebylo daleko k bližšímu poznání. „Čekali jsme na volnější program našeho týmu do doby, kdy budeme hrát pouze jednu soutěž,“ naznačil Ondřej Šimeček, proč k návštěvě letecké základy došlo nyní.

Páteční uplakané ráno nahradilo dopoledne bez deště, a tak exkurzi na letiště nic nebránilo. Po příjezdu do areálu nás přivítal velitel celé základny plukovník gšt Ing. Petr Lanči, který ač měl volno, přijel, aby se s našimi hráči osobně přivítal.

Pak už na hráče čekal trenažér letounu L-159 Alca, který si několik odvážlivců mohlo zkusit a proletět se simulovaně nad českou krajinou. „Na tomto trenažéru můžeme měnit spoustu scenérií včetně počasí, ročního období, denní doby i nepřátelských letadel,“ představila obsluha simulátor, na kterém každý pilot musí ročně strávit nejméně 30 hodin. Hráčům však nechali ty nejjednodušší podmínky slunečného dne. Možná i proto, aby si mohli lépe prohlédnout krajinu z výšky několika tisíc stop. Na první pohled to vypadalo, že řídit letadlo není žádný problém. Jen se hýbe kniplem, ale… „Jen udržet letadlo v přímém letu je pro laika téměř neřešitelný úkol,“ usmíval se instruktor, který ale rovněž přiznal, že let s Alcou je těžší než let s Gripenem a dodal: „V L-159 se musíte více starat o vlastní let, u Gripenů se díky automatice zabýváte letem tak z deseti procent. Ovšem obsluha zbraňových systémů je ale už o dost složitější a musíte lépe třídit informace.“

Jako první se do autentického kokpitu posadil Jirka Welsch, který projevil zájem vidět rodné Holice. Nakonec za pomoci instruktora vzlétl, našel Pardubice i Holice a v rámci boje zasypal svoje rodiště několika raketami. Netrefil ani dům svých rodičů ani žádné strategické místo. „Nečekal jsem, že simulátor bude působit tak reálně. Ovládání je hodně citlivé,“ přiznal první pocity Jura. „Bylo zajímavé vidět rodné město z kokpitu stíhačky,“ líbilo se mu. Roli basketbalisty by však za roli stíhače nevyměnil. „Poté, co jsem to s letadlem napálil do země, by mě tam stejně už nikdo nepustil,“ smál se Jirka a navíc jeho problémem by bylo dostat se do letadla: „Měl jsem kolena skoro u hlavy.“ Že je výška limitujícím faktorem letců doplnil i instruktor, který nás měl na starosti: „Nejvyšší piloti měří 190 cm, kabiny v XXL nejsou.“

Za knipl usedl i Rado Rančík. I když se mu v létání dařilo, za basket by to nevyměnil: „Já jsem spokojený s tím, co dělám. Kdybych vzlétl s normálním letadlem, tak bych tu teď neseděl,“ řekl Rado cestou autobusem z letiště. Pilota Rančíka nahradil pivot Naymick. Jak pro něho nebylo snadné se do kokpitu nasoukat, bylo výborné sledovat jeho práci s letadlem. „Má velký talent k lítání,“ ocenila obsluha trenažéru Drewovo umění. Po „přistání“ ale Drew odkryl barvy. „Můj táta byl pilot. Létal na Cessně 172 a měl jsem možnost si to zkusit. Ve stíhačce je to něco jiného, tam bych se tak bezpečně necítil,“ zubil se Drew. Po něm si létání vyzkoušel ještě Mike Efevberha.

V malém muzeu se hráči seznámili s historií útvaru i letectva. Spokojení byli i naši izraelští trenéři, kteří našli i vlaječku s Davidovou hvězdou. „Je to vlajka, kterou darovali vysloužilí letci Izraele, udržující stále dobré vztahy s českým letectvem. Logo ve střední části patří izraelskému obrannému letectvu a nápis pod ním říká >S vděčností<,“ přeložil hebrejské znaky na vlajce Oren Amiel.

Další kroky pak vedli naši výpravu do leteckých dílen, kde momentálně procházelo servisními prohlídkami několik letounů L-159 Alca a JAS-39 Gripen. „Kdyby letadlo sedělo úplně na podvozku, viděli by do kokpitu i ze země,“ kroutili hlavou mechanici, kteří se o údržbu jednoho z letounů za dvě miliardy starali. Po zakrytování všech otevřených částí došlo pochopitelně i na fotografování českého top-týmu s naší top-stíhačkou.

Další cesta vedla do prostorů, kde tráví piloti svou hotovost. Jeden z pilotů Pavel Štrůbl si pro hráče připravil krátkou prezentaci o své letce, seznámil hráče s některými technickými daty letadel a pak se také navlékl do 18 kilo vážící kombinézy letce. Hodně hráčů překvapilo krátké video se záběry pilota, který překonává přetížení 9G.

Tři hodiny utekly jako voda a byl tu čas loučení. Podepsaný míč a dres budou dalšími suvenýry letců, co stráží náš vzdušný prostor. „Vím, že nás členové letky sledovali i po internetu a fandili, i když na utkání nebyli osobně. Moc si toho vážíme a pevně věříme, že započatou spolupráci budeme i nadále rozvíjet,“ doplnil Ondřej Šimeček.

Pokud se chcete podívat na provoz letiště osobně, můžete využít Den otevřených dveří Letiště Čáslav, které se koná 25.května 2013 od 9:00 do 17:00 hodin.  

Doplněny fotografie - najdete je ve fotogalerii