Po sezoně skončil s aktivní kariérou Jiří Zídek, kterého nemocná kolena stále více omezovala, z podkošové sestavy se ztratil Jiří Trnka. Na jejich místa klub angažoval z Brazílie Michela Ferreiru do Nacsimenta, kterému neřekl nikdo jinak než Samba. V Nymburce skončil také kapitán Jiří Novotný a odešel i Denis Mujagić. Pozice křídla byla obsazena Belgičanem Charlesem Mandičem, přišel také zkušený harcovník Goran Savanović a v průběhu sezony se tým obohatil o služby Litevce Gintarase Einikise a Poláka Rafaela Biguse. V play-off tak bylo na soupisce šest Čechů (Horák, Sokolovský, Beneš, Hubálek, Hanzlík a Votroubek), sedm cizinců (Hess, Mandič, Bigus, Rančík, Samba, Einikis, Savanović) a speciální skupinu tvořil Maurice Whitfield, který měl občanství dvě – české a americké.

Do Mattoni NBL jsme vstoupili opět s velkou palebnou sílou. V první polovině základní části jsme v sedmi zápasech nastříleli více než sto bodů (nejvíce 121 Spartě a 115 Sadské) a ani jednou nebyla naše produkce nižší než 81 bodů. Nejvyrovnanější zápas jsme odehráli proti Handicapu Brno. Ještě ve 12.kole jsme rozdrtili Ostravu 118:89, ale pak jsme se ve třech zápasech po sobě trochu trápili. Stále jsme ještě po 14.kole měli počet nastřílených bodů na jedno utkání vyšší než sto (100,6:77,1). V patnáctém kole jsme však narazili na brněnský A plus a prohráli jsme o dvacet bodů 59:79. Střeleckou nemohoucnost potrestali především domácí Benda (19) a Křemen (17). Do konce základní části jsme už pak další zápas neprohráli. S jednou porážkou jsme byli bezpečně na prvním místě průběžné tabulky s náskokem čtyř bodů na Prostějov a šesti na Kunín a Děčín. Skóre 2143:1664 (průměr 97,4:75,6).   

V mezidobí základní části a nadstavby dospěl Český pohár do Final Four. V něm jsme však v prvním kole prohráli s Prostějovem a neprobojovali se do finále. Cenný kov jsme z Ústí, kde se Final Four konal, nakonec dovezli, když jsme v malém finále porazili Děčín.
V nadstavbové skupině nás ve dvou zápasech z deseti načapali soupeři v lepší formě. Hned první zápas byl hodně prestižní. Utkali jsme se s našim přemožitelem z ČP Prostějovem. Po vyrovnaném průběhu jsme nakonec mohli díky výkonu Einikise slavit důležité vítězství. Hned v dalším kole na nás číhal další těžký soupeř v Novém Jičíně. Domácí sice mohutně v poslední čtvrtině dotahovali, ale nakonec odešli poraženi. Vstup do A1 se nám tedy povedl a dobrý pocit nezkazila ani druhá prohra s A PLUS Brno na jejich palubovce. Opět to byl Benda (20) s Křemenem (17), kdo nám činili největší potíže. Druhou prohru a první na domácí palubovce této sezony nám připravila Mlékárna Kunín znovu vynikajícím závěrem (poslední čtvrtina 17:31). I přes dvě prohry, náš náskok na prvním místě o bod stoupl. Druhý Prostějov ztrácel pět a třetí Kunín devět bodů.    

Pavouk čtvrtfinále play-off nám přihrál ve čtvrtfinále Spartu Praha. S Pražany jsme se nijak nepárali a vyprovodili jsme je 3:0 na zápasy. I celkové skóre bylo impozantní 329:213 (průměrně 110:71).

V semifinále jsme bojovali s Děčínem a kromě utkání na severu Čech nám soupeř nekladl větší odpor. Průměrná výše vítězství dosáhla dvaadvacet bodů. Jediným nebezpečným hráčem Děčína byl Sanders, který byl nejlepším střelcem soupeře ve všech třech zápasech a nastřílel dohromady čtvrtinu bodů svého týmu. Nejvyrovnanější byl druhý zápas, ale hlavně zásluhou našeho vlažného druhého poločasu.  

Do finále se opět probojovala Mlékárna Kunín. V prvním zápase šly proti sobě dva faktory. Naše dlouhá pauza před finále a kunínská únava po pětizápasové bitvě v semifinále. V poločase jsme vedli 51:26 (druhá čtvrtina 22:6) a bylo jasné, že první korálek navlékneme my. Do druhého zápasu už novojičínští hráči doplnili energii a především zlepšenou střelbou v poslední čtvrtině jsme zvítězili o 7 bodů. Ve třetím zápase jsme v poločase vedli o 17 bodů, ale hostům se tragicky nedařila střelba. Ve druhém poločase zaměřovali lépe a po vyhraném druhém poločase zápas ještě zdramatizovali. V poslední minutě byl rozdíl jen tři body, ale Sokolovského šestky rozhodly. Konec utkání byl šťastný, ale těžké zranění Rančíka radost kalilo. Vykloubené rameno vystavilo Radovi stopku do konce sezony. Ve čtvrtém zápase, kdy ani jeden tým nezískal dvouciferné vedení, rozhodovalo prodloužení, které pro sebe získali domácí a místo poháru jsme si přivezli dalšího zraněného hráče. S lehce pochroumaným kotníkem nemohl dohrát Láďa Sokolovský. Pátý zápas byl v boji o titul poslední. Už v první čtvrtině jsme si vytvořili náskok (37:15), který nám dával téměř jistotu úspěchu. Hosté sice snížili ve druhé čtvrtině na rozdíl 15 bodů, ale poločasové vedení 61:46 bylo stále dostačující. Po konečném vítězství 98:76 jsme se nakonec radovali ze třetího titulu v řadě.   

Hráči:

Ladislav HORÁK, Ladislav SOKOLOVSKÝ, Adam HESS, Charles MANDIČ, Rafael BIGUS, Pavel BENEŠ, Maurice Lamar WHITFIELD, Radoslav RANČÍK, Michel Ferreira do NASCIMENTO, Michal HUBÁLEK, Zdeněk HANZLÍK, Gintaras EINIKIS, Goran SAVANOVIĆ, Stanislav VOTROUBEK,

Skončili během sezony: Aleš CHÁN, Pavel ENGLICKÝ

Druhým rokem působil v našem týmu rozehrávač Pavel Beneš, který v této sezoně kryl záda na pozici jedna Whitfieldovi. Pověstná byla jeho střelba z dlouhé vzdálenosti a rozvaha při řízení týmu. Pokud bylo potřeba hru zklidnit a zorganizovat, přišla Pavlova chvíle.

Uvědomil sis, že při přestupu jdeš do týmu, kterého cílem bude obhajoba dalších titulů?

Dalších asi ne, tak daleko jsem neviděl, ale dalšího určitě.

Přestup do Nymburka dával možnost hrát zase o titul, protože rok před tím jsme skončili v Opavě na čtvrtém místě. Hlavně to byla velmi rychlá reakce Mirka Jansty, se kterým jsme byli dohodnuti během dvou dnů.

V sezoně 2005/06 byl tým hodně multinárodnostní. Jaké bylo soužití v týmu?

Výborné. Všichni kluci zapadli charakterově velice dobře. Byl to trochu jinak postavený tým než v předchozí sezoně. Měl velice silné zahraniční hráče, kteří byli podpořeni třemi českými reprezentanty. Byl to tým, který měl obrovskou soudržnost. Během sezony nebyl v šatně jediný konflikt a tým šlapal jako hodinky. Každý věděl, co má v týmu dělat a za co je zodpovědný.

Na nikoho se nedá zapomenout. Nejvzdálenějším byl Samba a bylo až s podivem, jak mezi nás zapadl. Byl velice přátelský, nezkazil žádnou legraci ani vůči sobě samému. Vzpomínám si, jak odjel na Vánoce domů a přijel spálený. V lednu se mu loupala spálená kůže!

V první nymburské sezoně jsi měl už pět titulů, takže zisk titulu už pro tebe byla jen rutina…

Ono se to zdá, že to mohla být rutina. Já jsem srdcař a byl jsem rád za každý úspěch. Od žákovských let trénuješ proto, abys dosáhl nějakého úspěchu, a když pak vyhraješ ligu, musíš se z toho radovat jako malé dítě. Některým hráčům, byť jsou vynikajícími individualitami, se to za celý život nepovede a mně se to povedlo hned první rok v novém angažmá a pak i v dalších letech.

Pamatuješ si i na finálovou sérii, kdy jsme čtvrtý zápas finále prohráli v prodloužení?

Moc dobře si to pamatuji. V poslední čtvrtině jsme ztráceli kolem osmi bodů a těsně před koncem jsme se dotáhli. V posledním útoku dvě vteřiny před koncem byl faulován Maurice, ale tak nešťastně, že s naraženým bokem musel střídat. Jeho šestky šel střílet Charlie Mandič a byť byl z lavičky „studený“, chladnou povahou zabijáka obě proměnil.  

Necítil jsi nějaké velké zklamání, že všechno bylo připraveno, ale série se prodlužovala?

Vůbec ne. To patří ke sportu. V sérii se hraje o to, abys vyhrál a byl první nebo prohrál a byl druhý. Je úplně jedno, jestli to je 4:0 nebo 4:3 na zápasy. Vyhrál jsi, jsi mistr České republiky a tady není prostor pro žádné zklamání. Navíc v našem případě si každý uvědomoval tu obrovskou sílu našeho týmu.

V roce 2006, o kterém se bavíme, se ve finále pravidelně střídala místa zápasů. Nyní se hraje systémem 2-2-1-1-1. Co je lepší?

Pokud se hraje tím způsobem, že se střídají pořadatelství, máš před každým zápasem tři dny volna. V aktuálním systému musíš ve dvou po sobě jdoucích dnech udržet stejnou nebo podobnou výkonnost, což je u určitých týmů problém. Pro Nymburk je to určitě výhoda. Máme natolik zkušené a natolik fyzicky zdatné hráče, že nám to nahrává do karet.

Ano. A pamatuji si to proto, že oslavy byly spojeny s koncertem Michala Davida. My jsme ale na pódium při koncertu neměli chodit, ale já jsem byl se Standou tak nadšený, že jsme byli jediní, kteří na pódium k němu vlezli. Jako důkaz mám fotku z mobilu.

Čím je způsobena taková hegemonie Nymburka, když pomineme finanční stránku?

Nymburk si vždycky vybíral charakterově dobré hráče. Hráči, kteří přišli, byli nejen kvalitní basketbalisté, ale hlavně měli charakterové vlastnosti na vysoké úrovni. Byli to hráči, kteří byli ochotně všechno podřídit týmu. Vnitřní síla se skládala z herních dovedností hráčů i jejich lidských vlastností a to je nedílná součást sportu. Hrát v Nymburce je pro české hráče absolutní meta, kterou mohou v české lize dosáhnout a je to vstupenka na další hráčský trh.

Jak dlouho ještě může být Nymburk v čele českého mužského basketbalu?
Pokud klub pojede tempem jako nyní, cíle a možnosti klubu jsou velké a skoro by se chtělo říct neomezené.