MILÁNO BYLO PŘÍNOSNÉ
V minulém týdnu se junioři USK Praha Future Stars vrátili z mezinárodního turnaje v Itálii. Konečné sedmé místo mezi předními evropskými týmy je jistě velký úspěch a také obrovská zkušenost. Jak ale hodnotí celý turnaj hlavní trenér Petr Jachan? Jak byl spokojen s vystoupením našeho týmu, s organizací a zázemím celého turnaje a co nám podle něj stále schází k předním evropským klubům? Odpověď nejen na tyto otázky se můžete dozvědět právě v následujícím rozhovoru.
[Z webu USK Praha]
Před několika dny jste se vrátili z jednoho z nejlépe obsazených turnajů v Evropě. Jak byste zhodnotil celý turnaj?
Turnaj v Miláně můžeme hodnotit z různých úhlů pohledu. Pro nás to však byla obrovská škola a příležitost podívat se do kuchyně, jak se vaří evropský mládežnický basketbal, neboť tento turnaj je asi skutečně v Evropě jedinečný svoji kvalitou a organizací. V šesti dnech odehrát šest skvělých utkání s profesionální organizací (dopolední trénink, příprava na utkání, dobří rozhodčí, profi stolek, atd.), to je mimořádně náročný program, který ověří sílu každého týmu. Kromě předních evropských týmů se ho každým rokem účastní vybrané americké týmy, letos to byl kanadský výběr Toronta, který tomuto turnaji dává nadevropský rozměr. Samozřejmě celý turnaj je nejen sportovní zkušeností, ale především společenskou show, neboť ač jsme očekávali profesionální přístup, tak nás italští pořadatelé překvapili svým přístupem k dokonalé organizaci a profesionalitě. Nejedná se jen o vlastní utkání, ale o zajištění pobytu a servis všech 16 týmů. Shrnu-li to, tak ač jsme byli nováčky, což na nás bylo znát, tak jsme, věřím, zanechali důstojný dojem a pro náš program to byl významný posun dopředu. Potvrdilo se nám, že pokud chceme v ČR dělat vrcholový basketbal evropské úrovně, bez využití zahraničních zkušeností nemáme šanci.
Sehráli jste celkem šest utkání, z toho tři s vítězným koncem a to znamená konečné sedmé místo. Odpovídá toto umístění současným kvalitám jednotlivých družstev?
Ač v turnaji startovalo 16 týmů z 10 basketbalových zemí rozdělených do 4 základních skupin, tak nakonec finálová skupina 8 účastníků play-off byla adekvátním odrazem výkonnosti jednotlivých družstev. O to víc mě těší, že v této osmičce byl zaslouženě i náš tým. Výkonnostně byly týmy rozděleny na 3 skupiny. Finalisté Kanada a Sabonis výkonnostně převyšovaly všechny ostatní na 3.-8. místě. Zejména týmy na 5.-8. místě pak byly absolutně vyrovnané, kdy každý mohl porazit každého a o tom nasvědčovaly i vyrovnané výsledky. Třetí skupinu tvořily zbývající týmy na 9.-16. místě. Zde již byl nejen výsledkový, ale trochu i výkonností rozdíl především včetně typového složení družstev (méně vysokých a atletických hráčů). Náš tým nejen dle výkonnostní úrovně, ale i mentální připravenosti, patřil do skupiny 5.-8. místa, ale přesto mohl během turnaje vyhrát více utkání, tady se však ukázala naše nezkušenost, menší mentální připravenost a odolnost. Konečné umístění je tak objektivním odrazem našeho působení. Pro nás je důležité, že jsme ve všech šesti utkáních byli více než konkurenceschopní, někdy i basketbalovější, ale rozhoduje basketbalová efektivita, a zde většinou zaostáváme. Jednoznačně náš nejsilnější výkon byl ve čtvrtfinále proti Olympii Lubljana, v další části turnaje na nás postupně dopadala fyzická a mentální únava.
Podařilo se vám postoupit mezi nejlepších osm týmů, kde každé družstvo bylo z jiné země. Máte tak skvělé srovnání mezi různými evropskými styly. V čem náš basketbal nejvíce ztrácí a kde naopak máme navrch nebo jsme alespoň konkurenceschopní?
Nevím, zda-li náš tým je objektivním měřítkem českého basketbalu. Obecně bych řekl, že český basketbal je více než konkurenceschopný v basketbalové taktice, především v postupném útoku je projev českých týmů více postaven na systémech, čímž trochu schováváme realizaci individuálních dovedností v herních podmínkách. Preferujeme řízenou taktiku před individuálním rozhodováním jednotlivých hráčů, což má pak za následek nepřipravenost hráčů pro mužský basketbal. Rozdíl je především ve schopnosti správných individuálních rozhodnutí hráčů na hřišti na základě čtení obrany a v agresivitě hry jeden na jednoho. Slabou stránkou je fyzická připravenost hráčů a to nejen rychlost, ale především výbušná síla, agresivita a to vše při realizaci individuálních činností. Zaznamenali jsme i vyšší úspěšnost střelby a především výbornou techniku střelby (práce zápěstí a nohou). Sportovním vrcholem, od kterého se lze učit, byl kanadský výběr, jenž byl obrazem amerického basketbalu, kombinace atletiky a dokonale zvládnutých individuálních činností včetně vysoké úspěšnosti střelby. Stejně tak hráči Sabonisu Kaunas se prezentovali výbornou fyzickou připraveností v harmonii s agresivním pojetím individuálních činností a herní disciplínou. Celkově převládalo týmové pojetí před individualistickým.
Náš tým byl konkurenceschopný ve fyzické připravenosti, především atletice, a to bylo nejvíce vidět v obranné fázi, bohužel horší to bylo při realizaci basketbalových činností s míčem v útočné fázi. Na celém turnaji se například velmi přísně ale správně posuzovalo porušování pravidel o krocích a tím byl kladen ještě větší důraz na dokonalé provádění jednotlivých individuálních činností. Rozhodně ztrácíme v mentální připravenosti a odolnosti, a to právě v rozhodování hráčů na hřišti. Celkově český basket podle mého názoru postrádá větší tlak v obranné činnosti a tzv. „drive“ do rychlého protiútoku jako systematický tlak přechodu na útočnou polovinu. Obecně českou slabou stránkou je celková disciplína, a to nejen na hřišti ale i mimo něj. Náš tým musí pracovat nejvíce na realizaci útočných činností pod obranným tlakem, mentální odolnosti a schopnosti přijímat správná rozhodnutí na hřišti.
Jaké trendy a rozdíly se objevují ve hře jednotlivých týmů?
Určitě jsme se setkali se zcela jiným herním stylem, než jsme zvyklí v českých soutěžích a to především v celkovém tempu utkání. Přesto se herní projev většiny týmů shodoval. Jednoznačně vyšší celkový obranný tlak, především na hráče s míčem, ale i bez míče. Většina týmů se prezentovala nátlakovými presinkovými obrannými systémy s tlakem na míč. Často využívána byla aktivní zónová obrana. V útočné fázi dominoval rychlý přechod na útočnou polovinu a jednoduchost a agresivita při hře jeden na jednoho a vytváření tak příležitostí pro spoluhráče. Žádné složité systémy, minimum využívaných clon, jednoduchost v individuálních činnostech a rozhodnutích hráčů. U většiny týmů dominovala v útočné fázi hra pick and roll (clona na hráče s míčem) a následné čtení obrany, důrazná hra jeden na jednoho a tzv. passing game – rychlé přihrávky a vytváření volných střeleckých pozic. Na rozdíl od českého basketbalu je kladen důraz na spolupráci hráčů na periferii s hráči v dolním postavení a z toho vyplývající herní situace pro hru jeden na jednoho.
Jak velkým přínosem byla pro tým účast na tomto elitním turnaji?
Přínos pro náš tým je z dlouhodobého pohledu obrovský. Jak jsem již zmínil, pokud chceme uspět v evropském basketbalu, musíme používat prvky zahraniční mládežnické kuchyně a evropského trendu a hlavně se musíme v této elitní společnosti pohybovat a vybudovat si v ní pevnou pozici. A právě zkušenosti jsou tím nejdůležitějším, a to nejen díky vlastním utkáním, ale vlastní přítomností v dané společnosti, což je přínosem nejen pro hráče, ale i pro nás trenéry a pro klub. Účast na dvou vrcholech celé akce jako All Stars night a především na závěrečném finále byl pro nás všechny obrovským zážitkem. Vidět finále kanadského výběru a Sabonis Kaunas plné emocí a absolutního nasazení v našlapané hale musí zůstat zážitkem pro každého. Největším přímým sportovním vrcholem bylo pro nás čtvrtfinálové utkání s Olympií. Přínos tak byl nejen sportovní a odborný, ale i motivační a emocionální, což musí všem hráčům zvyšovat sebevědomí nejen do závěru letošní sezóny.
vloženo: 07.05.2009 00:00 / přečteno: 13764x
Kalendář
DOMAVENKUAKCE
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 | 31 |