„My jsme dlouho přemýšleli o tom, že bychom chtěli být součástí nějakého projektu, který dává smysl. Po našem spojení s Kapkou naděje a jejím ředitelem Honzou Fischerem jsme vdechli život projektu, který se jmenuje „O kapku lepší vstupenka“, kdy z každé vstupenky prodané na domácí zápas věnujeme deset korun na konto Kapka naděje,“ řekl Ondřej Šimeček k prvotní spolupráci mezi naším klubem a nadačním fondem Kapka naděje, organizací, která pomáhá dětem, které jsou léčeny na oddělení dětské hematologie a transplantační jednotce ve FN Motol. Tato aktivita probíhá již od začátku nové sezony, ale čtvrteční návštěva celého týmu v nemocnici byla druhým krokem vzájemné spolupráce. „Chtěli jsme naši spolupráci posunout i jinam než je finanční rovina. Proto se zrodila i tato akce,“ pokračuje Ondřej Šimeček. „Darovali jsme do herny dětského oddělení koš a basketbalové míče a dnes jsme přivezli ještě další míče pro pacienty, trička, plakáty a drobné upomínkové předměty,“ konkretizoval pomoc člen vedení klubu Ondřej Šimeček. „Obrysy spolupráce se začaly velmi rychle realizovat,“ potěšilo nejvíce Vendulu Pizingerovou, zakladatelku nadačního fondu Kapka naděje, která bylo po celou dobu s námi.

Celý program začínal na desátém patře kliniky, kde je dětská herna. Na stěně už visel basketbalový koš, na podlaze byla namalovaná „bedna“ s logem našeho klubu a na lavičkách seděly děti, pacienti dětského oddělení. Po představení hráčů a realizačního týmu se do hlavní role dostal míč a koš. „Děti přes prvotní stydlivost, což je ale pochopitelné, se za chvíli osmělily, střílely na koš a nechtěly přestat, ani když se mělo chystat skupinové foto. Hned po focení zase zamířily házet na koš,“ komentoval první více než půlhodinu Pavel Pumprla, který se ujal, jako zkušený rodič, hned funkce hlavního organizátora zábavy. „Pro všechny děti, které jsou tu dlouhodobě na léčení, to znamená opravdu hodně. Jsem ráda, že nám dneškem přibyl basketbalový koš, na kterém se děti opravdu vyřádí… a o to jde,“ nadchlo Vendulu Pizingerovou.

Bez odezvy nezůstalo ani rozdávání plakátů, fotografií, které si většina dětí nechávala podepsat. Mumraj podepisování, házení na koš, povídání s hráči nechal malým i větším pacientů alespoň na chvíli zapomenout na osobní starosti. „Kluci měli k dětem fantastický přístup a jak jsem sledovala, tak jedna naše malá pacientka se hned do jednoho basketbalisty zamilovala,“ usmívala se i Vendula Pizingerová, která si i trochu zavzpomínala na své dětství: „Zjistila jsem, že to s míčem umím. Dneska jsem držela basketbalový míč po strašně dlouhé době v ruce. Úplně jsem zapomněla, jak mi tenhle povrch míče byl jako holce příjemný.“

Všechno musí končit, a tak i návštěva dětské herny skončila před půl dvanáctou a to uběhla více než hodina a půl. Další cesta našeho týmu vedla labyrintem motolské nemocnice (ještěže jsme měli průvodce) do oddělení hematologie a transplantační medicíny, která se věnuje transplantaci kostní dřeně. Na tomto oddělení jsme nejprve absolvovali přednášku prof. MUDr Petra Sedláčka CSc., který je šéflékařem transplantační jednotky kostní dřeně ve FN Motol, jediném pracovišti svého druhu v ČR. Pan profesor pozorně poslouchající hráčům předal spoustu zajímavých informací o historii transplantace kostní dřeně, o úspěších při záchraně životů mladých pacientů. „Když já jsem se narodil, byla naděje na přežití dětí s leukémií nula procent, dneska je to 70%. To je obrovský úspěch,“ řekl prof. Sedláček. Během svého povídání vysvětlil, jak to chodí s registrem dárců kostní dřeně, jak se dostat do registru dárců, jak probíhají testy, jak se kostní dřeň odebírá a mnohé určitě šokoval větou: „Naším nejmladším dárcem bylo jedenáctiměsíční dítě, kde jsme kostní dřeň využili pro léčbu sourozence dárce.“

Dalším a posledním místem, které jsme navštívili, byla lůžková část dětského onkologického pracoviště. I tady jsme předávali kromě malých dárků radost a dali na chvíli zapomenout na těžkosti osudu mladých pacientů. Jednomu z nich, Jakubovi a jeho mamince, se dostalo i netradičního přání k jeho šestnáctým narozeninám, které slavil právě dnes. Sbor nymburských pěvců-basketbalistů zanotoval s vervou „Happy Birthday to You“. Úsměv na tváři Jakuba byl nefalšovaný.

„Za náš klub ČEZ Basketball Nymburk jsem nesmírně rád, že jsme od této sezóny navázali úzkou spolupráci s nadačním fondem Kapka naděje, a to nejen ve formě finanční podpory z každé prodané vstupenky na naše domácí utkání. Naším cílem je, aby tato spolupráce byla opravdu dlouhodobá, dalece přesahující horizont několika let. Co je však důležitější a z toho jsem opravdu šťastný, že jsme dnes, spolu se všemi našimi hráči i členy realizačního týmu, mohli přinést osudem zkoušeným dětem do motolské nemocnice kromě dárků i mnoho radosti a nezapomenutelných zážitků. Byli bychom velice rádi, kdybychom se mohli s těmito dětmi i jejich rodiči opět setkat a nejlépe třeba už v Praze 20. listopadu na našem domácím utkání Champions Basketball Leagues s německým Bamberkem, kam jsme všechny při příležitosti dnešní návštěvy rovněž pozvali. Těšíme se na vás a na další spolupráci s Kapkou naděje!“ řekl po setkání prezident našeho klubu Jiří Podpěra, který je jedním z těch, kteří se zasloužili o tuto akci.

„Pokud dokážeme alespoň jednomu z těch dětí nebo mladých lidí vykouzlit úsměv na tváři, tak to za ten čas určitě stojí,“ vystihl kapitán Pavel Pumprla, že času věnovanému dobré věci nemůže nikdo nikdy litovat.