Hala byla otevřena před necelými dvaceti roky, přesně 30.srpna 1999 a od té doby slouží mnohdy i patnáct hodin denně. Přes školní dny ji dopoledne využívají děti místní školy, odpoledne pak slouží pro tréninky Basketbalové akademie nebo volejbalu a o víkendech se bojuje i mistrovské body jak v basketbale, tak i volejbalu mužů. Někdy poslouží i jako tréninková hala našemu A-týmu.

Nymburští muži v této hale vybojovali v sezoně 1999/2000 postup do nejvyšší soutěže. Ve druhé lize, jak se tehdy jmenovala druhá nejvyšší soutěž, skončili druzí, ale protože Sokol Vyšehrad, vítěz druhé ligy svou účast v nejvyšší soutěži odmítl, vznikl prostor pro nás.

V hale školy jsme strávili tři sezony – 2000/01, 2001/02 a 2002/03, poté jsme se přestěhovali na Sportovní centrum. První dva roky jsme nastupovali pod názvem BK GA Nymburk(GA byla zkratka firmy GranAgro), poslední rok pak po názvem BK ECM Nymburk. Celkem jsme ve škole odehráli 69 mistrovských zápasů. Šedesát čtyři v Mattoni NBL, z nichž bylo 51 vítězných a 13 prohraných.

V Českém poháru jsme odehráli dva zápasy, oba jsme však prohráli. Bylo to sezoně 2000/01, kdy jsme prohráli s Ústím nad Labem a o rok později s Opavou. V posledním roce svého působení na Komendě jsme v Nymburce žádný zápas Českého poháru nehráli. Před Final 4 jsme změřili síly s Plzní a Děčínem – dvakrát na hřišti soupeřů a Final 4 se hrálo ve Svitavách.

Nymburská Komenda byla svědkem i mezinárodních zápasů. Nejprve zde hrál tým ECM Praha, společný projekt klubů Nymburka a Sparty Praha. Pod vedením Michala Ježdíka a Predraga Benáčka se v týmu sdružili vybraní hráči Nymburka a Sparty a hrála se severská liga NEBL. V sezoně 2002/03 už jako samostatný BK ECM Nymburk startovali naši hráči ve FIBA Challenge Cup a ze tří zápasů zde vyhráli dva proti Asker Aliens (109:67) a Bayern Leverkusen (97:93). Prohráli jsme s Klima Vill Kapošvár (75:80).

Podtrženo sečteno - 51 vítězných v NBL + 13 prohraných | 2 vítězné v Challenge Cupu + 1 prohra | žádný vyhraný v Českém poháru + 2 prohry. Dohromady 53 vítězství a 16 proher. Celkové skóre bylo 6.131 : 5.437. Zajímavé je, že ani v prvním roce, nebyl bodový rozdíl záporný

2000/01 – základní část NBL = 6/16, nadstavba A2 = 7/3, play-out = 3/3

                    z toho doma celkově 12/7, skóre 1594:1495

2001/02 – základní část NBL = 16/6, nadstavba A1 = 6/4, play-off = 7/4 (3.místo)

                    z toho doma celkově: 18/4, skóre: 1937:1734

2000/01 – základní část NBL = 15/7, nadstavba A1 = 7/3, play-off = 9/6 (2.místo)

                    z toho doma celkově 21/2, skóre 2157:1788

V hale se za celou dobu hrála jen dvě prodloužení. Jedno hned ve druhém domácím proti Pardubicím a pak v roce 2003 v zápase proti Opavě.

První zápas byl už mnohokrát citovaný před zápasy s Děčínem, protože to byl právě tento soupeř, se kterým jsme otevřeli první sezonu v NBL. Kdo má paměť na čísla a čte pečlivě programy k utkání, určitě bude vědět i výsledek. (Tipněte si, správnou odpověď najdete na konci článku). První vítězství jsme si v hale ZŠ připsali ve třetím kole, když jsme porazili Ostacolor Pardubice 78:77 v prodloužení. Druhá domácí výhra přišla brzy, už 7. října v zápase proti SČP Ústí nad Labem. První zápas, kdy jsme v ZŠ nastříleli stovku jsme odehráli 3.3.2001. Zápas skončil už v normální hrací době výsledkem 114:108. Soupeřem bylo Ústí nad Labem. V tomto utkání exceloval Pepa Jelínek – 24 bodů, 11 získaných faulů a TH 17/15.

O rok později jsme v Nymburce prohráli čtyři zápasy. Na podzim s Kunínem a na jaře s Opavou, USK a znovu s Opavou. Hrálo se zde semifinále právě s Opavou a poté zápas o třetí místo se Spartou Praha, kterou jsme porazili 3:0 na zápasy.

V poslední sezoně 2002/03 už přišly jen dvě prohry, obě s Opavou. Jedna v základní části a jedna v prvním domácím zápase finále. Kdybychom možná utkání v prodloužení vyhráli, mohla se finálová série vyvíjet úplně jinak. Finále bylo velice sledovanou akcí, diváci se ani nevešli do haly, a tak byla před halou instalována velkoplošná obrazovka a televizní přenos se přinášel před halu.

Hlediště pro 400 diváků začalo být malé, a tak se klub rozhodl přestěhovat do větších prostor. Fanouškovská obec to chvíli nesla těžce, ale nakonec se i Sportovní centrum stalo oblíbeným místem „výletů“ za sportem.