Láďa se v minulém týdnu na dva dny stal parťákem svého souseda a kamaráda Martina Hořejše, který je majitelem pokrývačské firmy. „Myslím, že by se rukama živit mohl,“ pochválil hned na úvod svého pomocníka, basketbalového mistra, mistr pokrývačský.

Pane Hořejši, jak jste se dostal ke spolupráci s Láďou?

My jsme sousedi a jednou, když jsme bavili, mi Láďa nabídl, že by mi mohl během prázdnin někdy pomoct. Já jsem teď měl hodně práce, a tak jsem nabídku využil.

Nebál, protože tohle nebyla naše první společná práce. Před nedávnem jsme totiž spolu před domy pokládali dlažbu a poznal jsem, že Láďa je dříč. Možná poprvé jsem trochu nevěřil, protože každý jsme dobrý v něčem jiném, ale Láďa mě překvapil.  Proto jsem teď už věděl, do čeho jdu. Kdyby bylo takových brigádníků víc, jsem nadmíru spokojený.

Svěřil jste mu i odborné práce nebo jen podával tašky?

Kdepak, Láďa zvládne i odborné práce, byla s ním výborná spolupráce. Ve čtvrtek třeba zamontovával venkovní rolety na dálkové ovládání a úplně super odvedená práce. Jako na hřišti.  

Tedy až Láďa skončí s basketbalem, má u vás práci zajištěnu?

Já bych ho vzal, ale spíše bych mu přál, aby se uchytil u basketu, třeba jako trenér.

Martin je můj soused, a když jsem se po měsíci a půl dovolené nudil, nabídl jsem mu, že klidně na den na dva pomůžu. V minulém týdnu Martinovi jeden zaměstnanec vypadl, potřeboval něco dodělat, a tak jsme se dohodli.

Takže není to proto, že by sis před novou sezonou nevěřil?

Ne. Byla to zajímavá vsuvka do dovolené… Byla to taková exkurze do jiné práce, než je basket.

Jednoznačně basketbalem, protože i po těch dlouhých letech, které se basketu věnuji, mě to ohromně baví. Určitě jsem lepší v basketbalu než pokrývač.

Nejvíce mně vadilo, že nejsem zvyklý po střeše chodit. Na rozdíl od Martina jsem se pohyboval po čtyřech a stehna jsem večer docela cítil. Martin říkal, že kdo dělá na střeše, má hodně silné nohy. Teď už vím, proč, když ještě hrál fotbal a chodil do posilovny, se věnoval jen horní polovině těla.

Odjížděli jste v šest ráno a vrátili jste se v šest večer. Vadilo to více ranní vstávání nebo absence odpoledního odpočinku?

Ranní vstávání mi nevadilo, protože mě dcera občas budí ještě dříve…  a odpolední spánek jsem vyřešil Redbulem (smích).

Máš pocit, že po skončení sportovní kariéry by ses mohl věnovat takové práci?

Raději bych pokračoval v basketbalu, protože v tom mám daleko více zkušeností, které bych mohl lépe uplatnit, než zkušenosti z dvoudenní výpomoci.

Jako odměnu si dáme přes plot pivo, které přinese Martin (smích).   

Ve fotogalerii se můžete podívat na další fotografie z Láďova pracovního dne