Na cestách trávili hráči spoustu času. Kolotoč cestování se rozjel prvního října minulého roku cestou na kvalifikaci o Euroligu a skončil letos šestnáctého března návratem z Kazaně.

„No, chybět mi to nebude,“ vypálil Tomáš Pomikálek rychlou odpověď na otázku, zda není škoda, že se už nebude nikam cestovat. „Z létání nemám dobrý pocit. Kdyby to šlo, tak letadlo by bylo až poslední v řadě možností jak cestovat. Raději budu řídit patnáct hodin auto než být hodinu v letadle,“ vyznal se z pocitů Rašid Mahalbašič, pro kterého to byla první sezona s tak mocnými přesuny a který na úvod sezony jako jediný zahraniční hráč přijel do Prahy vlakem.

Kdybychom pečlivě posčítali všechny hodiny, které hráči strávili na cestách od času odjezdu z Nymburka do času příjezdu autobusu opět ke Sportovnímu centru, došli bychom k číslu 49 dní a 2 hodiny. Nad matičkou Zemí se vznášeli více než 100 hodin a na přestupních letištích strávili více než jeden celý den (téměř 30 hodin). A kolik to bylo kilometrů? „Hodně, opravdu hodně,“ smál se Vlado Ilievski, jenž díky pozdějšímu příchodu k týmu ani všechny lety neabsolvoval.

„Jen do Krasnojarsku je to šest tisíc kilometrů,“ kalkuloval nahlas Vojta Hruban, jeden z těch, který byl na všech zájezdech a nakonec vynesl konečnou cifru:  „Tak padesát tisíc bychom mohli zvládnout.“ A domníval se, že číslo nadsadil. Kdepak, počet nalétaných kilometrů byl vyšší než jeden a půl násobek délky rovníku – 65.000 km. K tomu přidejme ještě 2400 km autobusem na letiště a z letiště v Praze, cestu z vídeňského letiště a cestu do Zhořelce a zpět. Zanedbatelné nejsou ani kilometry mezi letištěm a městem, ve kterém se zápas hrál (Oostende, Le Mans, Quakenbrück, Haifa nebo Siena). Dohromady tyto cesty přidaly patnáct set kilometrů autobusem a taky přes 200 kilometrů francouzským rychlovlakem TGV. Další desítky kilometrů autobusem doplnily cesty z letiště v cílových destinacích na hotel a z hotelu do haly.

I přes všechny tyto strasti si nikdo na cestování vyloženě nestěžoval. „Dá se na to zvyknout. Vloni mi to vadilo více,“ nechal se slyšet Vojta Hruban a pokračoval: „Samotný let je v pohodě, ale to čekání na letištích a přechody mezi terminály mě nebaví.“ „Nejhorší je čekání na letištích a cesta z letiště na hotel. Na to si nejhůře zvykám,“ přidal se Pavel Houška. Vlado Ilievski však našel na pobytu na letišti nějaké pozitivum: „Na letišti to není tak špatné, zvlášť když můžeš jít nakupovat. Zastavím se v parfumérii, koupím dětem nebo manželce nějakou drobnost nebo sobě něco na památku.“  

V letošní sezoně všechny cesty běžely jako na drátkách. „Jen jednou přijel jeden kufr o trochu později,“ vzpomněl si Pavel Houška na jedinou menší komplikaci. „Neměli jsme žádné velké zpoždění, nikde s námi piloti nepraštili o zem… nic, co by mně zůstalo navždy v paměti,“ doplnil Vojta Hruban. Nymburská výprava ani nemusela v době rusko-ukrajinské krize cestovat do Doněcku a cesta do Kazaně nebyla hráči vyhodnocena jako nebezpečná. „Strach cestovat do Ruska? My z Balkánu to tak nebereme,“ dodal s úsměvem Vlado.  

Další zajímavá čísla:

Hráči absolvovali celkem 14 zájezdů, vystřídali 52 letadel a letěli s jedenácti leteckými společnostmi – Polish Airlines, Brussels Airlines, Lufthansa, Ukraine International, AirFrance, ČSA, Austrian Airlines, El Al Israel Airlines, Scandinavian Airlines, Ural Airlines, Aeroflot.

Během svých cest navštívili 23 letišť, z toho sedm bylo přestupních: Varšava, Mnichov, Kyjev, Moskva, Vídeň, Kodaň a Frankfurt. Nejdelší čekání v součtu museli absolvovat ve Varšavě a Moskvě, v obou po 10 hodinách. Pouze 25 minut měli podle letového plánu na přestup ve Vídni při návratu ze Záhřebu.  

Nejkratší zájezd byl do Nižného Novgorodu. I přes vzdálenost více než 4000 km trval jen necelé dva dny (1 den a 21,5 hodiny).

Nejdelší let byl z Moskvy do Krasnojarsku a trval 4 hodiny a 50 minut a byl součástí cesty ze zápasu Eurocupu z Le Mans do Krasnojarsku k zápasu s Jenisejem v rámci VTB ligy. Nad čtyři hodiny trval let také ještě z Tel Avivu do Prahy ze zápasu Eurocupu v Haifě.

Úplně nejdelší cesta vedla z Le Mans do Krasnojarsku. Hráči nastoupili v 10:30 (středoevropského času) v Le Mans do autobusu u hotelu, který je dovezl na nádraží k rychlíku TGV a v cílové destinaci vystupovali u hotelu z autobusu druhý den v 10:15 místního krasnojarského času (časový posun +7 hodin). Na cestě byli 16 a 3/4 hodiny.

Nejdelší cestu autobusem absolvovali z Vídně do Nymburka při návratu z Krasnodaru, kdy to bylo výhodnější než čekat na přípoj letadlem do Prahy. Nad sto kilometrů urazili autobusem při cestě z Paříže do Le Mans (220 km), z Boloni do Sieny (180 km), z Nymburka do Zhořelce (135 km), z Bruselu do Oostende (115 km) a z Tel Avivu do Haify (105 km).