První body zápasu, a hned tři, vypustil z rukou Rado Rančík. Jenže Pardubice štípaly a kousaly hned od začátku. Kotasova trojka na druhé straně srovnala skore na 9:9. Po ní hra nabrala poměrně divoký spád. Rychlé protiútoky se střídaly rychle za sebou na obou stranách. Než hlasatel dořekl jméno jednoho střelce, na druhé straně už obroučkou propadal další koš. Akce to byly krásné na obou stranách. Naštěstí pro nás jsme si dokázali držet stále mírný náskok a první čtvrtinu jsme zakončili s pětibodovým náskokem 25:20.

Druhá část přinesla uklidnění. Naše obrana se razantně zpevnila, za čtyři minuty povolila soupeři pouhé dva koše. Na druhé straně se naopak množily parádní akce, jakou byla třeba střela Jirky Welsche z otočky a odskoku zároveň. Pardubice také často nestíhaly ani naše rychlé protiútoky, o které jsme se pokoušeli téměř po každém obranném doskoku.

Soupeř se ale v druhé polovině druhé čtvrtiny z našich obranných kleští přeci jen občas vymanil, proto držel po druhé siréně pro něj poměrně přijatelné skore 49:36.

Pardubicím tam krátce po přestávce nespadlo několik relativně lehčích střel. Téměř vždy následoval doskok pod vlastním košem a rychlý protiútok. Dva takové rychle za sebou proměnil Petr Benda. Po další pohledné individuální akci Welsche jsme poprvé v zápase vedli o více než 20 bodů.

Martin Peterka pak svou trojkou vrátil soupeři nějakou naději na drama. Jenže na druhé straně přišly dvě rychlé asistence Jirky Welsche do rukou Radka Nečase, který jimi nepohrdnul. Do hitparády o nejhezčí nahrávku se vzápětí přihlásil i Rado, když parádně posunul míč pod koš na Drewa Naymicka. Po třetí čtvrtině jsme vedli 77:54.

V poslední části šlo už jen o to, jestli se nám podaří v sedmém sápase v řadě nastřílet sto bodů. Vzal to na sebe Drew, který dal koš s faulem a následnou šestkou poslal do obroučky přesně ten jeden potřebný bod. Do konce zápasu zbývaly ještě téměř tři minuty. Nakonec se skore zastavilo na cifře 106:72.