V samotném zápase sice tolik času nedostal, protože trenér Czudek více vytěžoval hráče "druhého sledu". Přestože jej bodově předstihli Dokoupil s Djukanoviče, stejně si Láďa jednu trojku dal. Víme, že si mnoho fanoušků v hledišti vzpomnělo, jak Soky z roku hřiště v dresu Nymburka trestal chyby v obraně soupeřů.  

Láďo, byl jsi spokojený s předvedenou hrou týmu?

Ostudu jsme neudělali, ale mohlo to být lepší. V zápase jsme měli dobré okamžiky, ale nebylo jich moc. Odpovídalo to tomu, že trenér chtěl rozehrát všechny hráče zhruba stejně.

No, to jsem řešil na lavičce s Kubou Šiřinou i Blažkem. Chtěli jsme ještě hrát, trenérovi jsme to řekli, ale on nás tam nechtěl dát, abychom se nezranili. Ve čtvrtek chceme uspět v poháru proti Ústí a myslím, že v semifinále poháru proti Nymburku bychom asi hráli více minut.

Našel jsem dva. První je přechod do rychlého protiútoku. Na Nymburku je vidět, že hraje špici Eurocupu, že hraje ve VTB lize a tam se na rychlý protiútok klade velký důraz. V celém zápase bylo vidět, že po naší ztrátě nebo po obranném doskoku najednou vyráží všech pět hráčů do útoku. V české lize vyběhnout dva maximálně tři… možná s výjimkou Děčína, který hraje taky rychle dopředu. My jsme měli strašný problém se s nimi jenom vrátit. Pokud se jeden hráč zapomene, dokáže Nymburk toho svého jednoho volného hráče najít a cesta k lehčímu koši je vydlážděná. Kdyby se nám toto povedlo zastavit, nemusel být rozdíl skoro třicet bodů. To není o basketbalovém umění, ale vůli se rozběhnout.

Druhý rozdíl je také velice viditelný a to je agresivita v obraně. Nemohu říct, že by se v české lize nenašel tým, který by byl schopen tak tvrdou obranu hrát, ale nedokáže to po celých 40 minut jako Nymburk.

Jaké jsi měl pocity z návratu do Nymburka byť v jiném dresu?

Byly to moc příjemné pocity. Já jsem si zápas užil a jsem rád, že diváci nezapomínají. Bylo skvělé, že jsem tam potkal spoustu lidí, které jsem tam potkával celých osm let, co jsem v Nymburce hrál. Alespoň s některými jsem stihl prohodit pár slov a zároveň se omlouvám těm, se kterými jsem to nestihl. Věřím, že se s nimi přes léto potkám, v pátek jsem do Nymburka přijel jen zahrát zápas.

Seznam ti asi teď neřeknu (smích). Stihl jsem prohodit pár slov s jádrem Fan clubu. Potkal jsem všechny lidí, kteří se o chod klubu starají jako pana Šimečka Rudu i Ondru, Michala Ježdíka, Petra Kádnera, Vráťu Šístka, Michala Hamtila. To mě moc potěšilo, vždyť to jsou lidi, se kterými jsem trávil hrozně moc času. Skoro by se dalo říct, že přes sezonu více než s rodinou. Nezměnili se ani pořadatelé kolem vysouvacího tunelu pro hráče a jsem rád, že jsem si s nimi mohl alespoň podat ruku. Taky jsem mohl vidět, jak rostou Benďákovy (Petr Benda) děti… Byla to velká nostalgie.    

Změnila se podle tebe atmosféra v Nymburce za ten rok, co tu nejsi?

V hledišti se to naštěstí nezměnilo. Všichni vědí, že návštěvy na ligu nejsou největší, ale ono se tomu nelze divit. Pokud si diváci mají v této fázi vybrat, dávají přednost evropským zápasům. Myslím si, že lidi nemají čas jít dvakrát nebo třikrát za týden na basket. Bylo vidět, že jádro fanoušku, kteří chodili už v letech před tím, stále chodí. Je škoda, že se nepřidají ještě noví. Myslím, že si to hráči Nymburka zaslouží. I když vědí, že do zápasů české ligy jdou jako jasní favorité, jejich koncentrace a nasazení je stále vysoké.