Byl jsi víc nervózní při premiéře v Jindřichově Hradci, nebo v pátek proti Opavě v prvním zápase před vlastními fanoušky?

Řekl bych, že to bylo stejné. Venku to byl první zápas za áčko, ale tady jsem hrál zase poprvé doma.

Trenér Kemzura to rozhodl za tebe. Řekl, že doma jsi byl viditelně klidnější.

Asi ano. Hlavně jsem si sám pro sebe pořád říkal, ať jsem v pohodě a v klidu, že už je to druhý zápas a už ho musím zvládnout lépe.

A povedlo se?

Myslím si, že ano, až na tu první střelu. To jsem si ještě připadal stejně nervózně, jako v tom Jindřichově Hradci. Při druhém vstupu na hřiště jsem byl už relativně v pohodě a dvě střely jsem proměnil.

A ještě jsi mohl přidat jednu trojku. Té střele také moc nechybělo.

I ty čtyři body jsou pěkné. Jsem rád, že jsem je konečně dal a už nemusím být nervózní.

V neděli budeš i na soupisce pro VTB ligu. Jak se těšíš, že se zúčastníš takového zápasu?

Těším se asi úplně nejvíc, jak to jde. Každá vteřina na lavičce, kdy můžu sledovat kluky, je pro mě velký zážitek. Jsem za tu příležitost fakt rád.

Doufáš v koutku duše, že nastoupíš?

Nad tím moc nepřemýšlím. Jsem rád, že můžu být s týmem na tréninku a že jsem u toho. A hlavně doufám, že vyhrajeme.

Co pro tebe bude v Nymburce v následujících měsících to nejdůležitější?

Jaký je tvůj ideální scénář? Můj největší sen je vyhrát extraligu U 19. Jsme zatím na prvním místě a chceme letos titul. A co se týče A týmu, tak bych chtěl absolvovat co nejvíc tréninků, abych si pomalu zvykal na mužský basket a v budoucnu mohl normálně hrát za áčko mattonku.