Český legionář Luboš Bartoň ze sedmasedmdesáti zápasů v dlouhodobých soutěžích nastoupil celkem do šedesáti utkání, když o zbývajících sedmnáct přišel především vinou zranění na počátku sezony. V jednotlivých soutěžích od Eurocupu po VTB ligu nastupoval v průměru mezi 14 a 21 minutami. Jeho specializací byla střelba z dlouhé vzdálenosti. V konečném součtu Luboš nastřílel téměř dvakrát více trojek než dvojek. Především v zápasech NBL byl oporou na útočném doskoku.

 

Nejvíce času strávil v zápasech Kooperativa NBL a to 20,5 minuty při 26 zápasech z jedenatřiceti. Odpovídal tomu i nejvyšší počet nastřílených bodů. Celkem zatížil konto soupeřů 149 body (průměr 5,7 b/z). K tomu přidal 123 doskoků (4,7 d/z). Ve VTB lize odehrál Luboš 23 zápasů z třiceti, o dva body přelezl stovku v nastřílených bodech (průměr 4,4 bodů na zápas) a doskočil 72 míčů (3,1 d/z). Nejméně se Lubošovi dařilo v Eurocupu, kde v jedenácti zápasech (ze 16) nastřílel 26 bodů (2,4 b/z) a doskočil 19 míčů (1,7 d/z). V evropské tour také Luboš dostal od trenéra nejméně času, v průměru necelých 14 minut.

Připomeňme, že Luboš odehrál po 17 letech v české lize poprvé celou sezonu. V uplynulých letech začínal sezonu v NBL, ale dohrál ji v zahraničí. Před třemi roky nastupoval v několika zápasech za USK a dokončil sezonu ve Valencii. O rok později odehrál zápasy do prosince v Děčíně a zbytek sezony v německém Braunschweigu. Sezonu 2014/15 už odehrál celou v české lize.

Luboši, byla to pro Tebe po dlouhé době první sezona, kterou jsi odehrál kompletně v Česku. Jaká byla?

Pokud vezmu v úvahu pouze českou Kooperativa NBL, tak velice úspěšná. Neprohrál jsem v ní ani jeden zápas a to byl můj osobní cíl.

Nymburk ale má jednu prohru v Prostějově…

Vzpomínáš si, ve kterých zápasech se Ti pomalu osobní cíl bortil?

Pokud si dobře pamatuji, tak na Královce s Děčínem, kdy se rozhodovalo v prodloužení a v Nymburce s Prostějovem, kdy jsme zápas otáčeli za pět minut dvanáct.

Když jsi ve své bohaté kariéře spřádal plány na návrat domů, jak odpovídala realita této sezony tvým představám?

Já jsem to ani neplánoval. Doufal jsem, že ve Španělsku budu trochu delší dobu, než jsem nakonec byl. Končil jsem tam ve dvaatřiceti, ale myslel jsem, že na jihu Evropy odkroutím ještě nejméně dvě sezony. Bohužel ekonomická krize mi vizi změnila. Další dva roky jsem začínal v Česku a sezonu dokončil v zahraničí. Nakonec jsem byl rád, že přišla nabídka z Nymburka.

Když se vrátíme na začátek rozhovoru. Svůj osobní cíl sis splnil, můžeš tedy sezonu hodnotit jako úspěšnou?

Já jsem do ní vstupoval hodně natěšený, ale ve druhém zápase přípravy přišlo zranění, které mě vykolejilo na dva měsíce úplně a pak jsem další dva tři měsíce hledal herní tempo a fyzickou pohodu. Nakonec z toho byla zabitá půlka sezony.

Pro dříve narozené je cestování a nedostatek času na regeneraci nepříjemný. Jak ses s tím popasoval Ty sám?

Myslím, že vcelku dobře. Nejvíce se cestování podepsalo na rekonvalescenci právě po zranění stehna. Nebyl čas na žádný speciální trénink, abych si pomohl k rychlejšímu uzdravení. Místo dvou měsíců „hraní na jedné noze“ to mohly být třeba jen čtyři týdny. Kromě toho jsem jinak problémy neměl. Je třeba si uvědomit, že je rozdíl, jestli hraješ třicet minut na zápas nebo osmnáct.

Jak jsi byl spokojený s minutáží a vůbec se svým přínosem týmu?

Nejde tolik ani o minutáž, ale spíše o kvalitu předvedené hry v čase, kdy jsem na hřišti. Od trenéra jsem dostal roli čtyřky – střelce, i když jsem celý basketbalový život hrál na pozici tři. Na tuhle pozici mě trenér nikdy neposlal. Býval bych možná mohl týmu dát víc, než jsem mu ve skutečnosti přinesl.

Zdá se, že jsi se svým výkonem nebyl příliš spokojený…

Nebyl, byť to bylo způsobeno vícero faktory. Já jsem nebyl spokojený ani s výkonem týmu. Nepracovali jsme tak dobře pro své spoluhráče, kteří se pak nedostávali do pozic, kde jsou jejich silné stránky. Myslím, že jsme hráli pod naše možnosti. Play-off VTB ligy bylo reálné stejně jako se probojovat mezi posledních osm Eurocupu.

Až bude po letech na tuhle sezonu vzpomínat, co se Ti vybaví? Co bude pro tuhle sezonu signifikantní?

Těžko říct už teď, co bude tím nejsilnějším zážitkem…. Myslím, že nezapomenu na cestu do Krasnojarsku. Především na návrat, kdy nás skoro všechny dohnala střevní chřipka a před nadcházejícími Vánoci nás dokonale pročistila. Asi si budu pamatovat i smolné zranění už ve druhém zápase přípravy a následnou dvouměsíční pauzu v době, kdy se rozbíhaly všechny soutěže.

Řekni jednou větou, co ti sezona přinesla?

Člověk je jako auto. Můžeš o něj pečovat, jak chceš, motor pojede jen určitý počet kilometrů… a to nemluvím o pneumatikách (úsměv).

Kde budou pneumatiky běhat příští rok?

Nebráním se ještě jedné sezoně v Nymburce, ale nevím. Teď je mým hlavním cílem si odpočinout, připravit se fyzicky a mentálně na mistrovství Evropy, kde bych chtěl být platným členem. Doufám, že se to povede.