V sobotu se hrál v Nymburce trochu zvláštní zápas. Nejprve to vypadalo, že jsme v šatně nechali bojovnost, chuť do hry a obrana jakoby ani neexistovala. Až příliš snadno zakončovali hráči Opavy v první čtvrtině, ve které nám nasázeli 31 bodů. Nejhorší první čtvrtina posledních let. Po clonách při přebrání jsme nebyli u hráčů na perimetru dostatečně blízko a přitom všichni vědí, jak Opava dokáže trestat z dálky a že má ve statistikách letošní sezony nejvíce vystřelených trojek ze všech družstev NBL. Nakonec hosté zapsali za prvních deset minut pět trojek. V obraně téměř výhradně hráli zónu, proti které jsme vyslali pouhé dvě trojky (neúspěšné), a protože jsme nebyli ani moc úspěšní za dva body, sedmnáctibodové vedení soupeře po první čtvrtině bylo na světě.

Druhá čtvrtina nepřinesla o moc pohlednější basketbal, alespoň jsme zastavili růst rozdílu ve skóre. Na úvod jsme zkusili presovat pod soupeřovým košem. Míč jsme získali, ale nedokázali jsme skórovat. Za stavu 18:35 se poprvé ozvalo zlověstné hvízdnutí ze sektoru nejvěrnějších fanoušků a po chvíli, v čase 12:30 se skóre vyhouplo na dvacet bodů. O té doby se už rozdíl nezvyšoval. Nepříjemné však bylo, že Jiří Welsch měl třetí osobní chybu a musel střídat. Nahradil ho Tony Meier a uvedl se hned úspěšnou střelou. Po chvíli se zpod koše prosadil Hall, z rychlého protiútoku Allen a trenér Czudek si vzal oddechový čas. Rozdíl ve skóre se zmenšil na 13 bodů a zdálo se, že bychom mohli přebrat iniciativu v zápase. Zvlášť když další body z rychlého protiútoku přidal Meier. Jenže přišla trojka Gniadka, jeho další dva body a trojka Klečky a opět jsme prohrávali o 19 bodů 32:51. Rozdíl se do konce prvního poločasu nezměnil, ale Opava ještě jednu trojku přidala, my jsme kontrolovali z čáry trestných hodů.    

Do druhého poločasu jsme nastoupili úplně s jinou aktivitou. Za prvních pět minut třetí čtvrtiny jsme umazali z náskoku 16 bodů a to jsme si pomohli pouze jednou trojkou. Všechno začalo výbornou obranou a doskokem. Opava za pět minut nedala ani bod ze hry, proměnila jen jednu šestku. Pokud se vůbec hráči soupeře dostali ke střelbě, pak neproměnili a doskok jsme měli my. Sedm doskoků za pět minut, to byla vizitka Petra Bendy a také šest bodů Jiřího Welsche, ke kterému se přidal Bryon Allen a Vojta Hruban. Skóre se posunulo na 52:55 a pak dostal náš trenér technickou chybu za: „opuštění prostoru lavičky - vstup do hřiště“ - jak se píše v oficiálním zápisu o utkání. Blažek trestný hod bezpečně proměnil a z útoku přidal ještě další dva body. Naši stíhací jízdu to na chvíli přerušilo. Dokonce od té doby se oba týmy pravidelně střídaly ve skórování, a proto se rozdíl stále pohyboval mezi třemi a šesti body až do konce třetí čtvrtiny. První šanci na vyrovnání jsme měli za stavu 62:65, minutu před koncem třetí čtvrtiny, Jirka Welsch svůj trojkový pokus neproměnil, ale Bujnoch, který hrál velice dobrý zápas, na druhé straně byl úspěšnější a posunul skóre na 62:68.

Po osmdesáti sekundách poslední desetiminutovky se z nájezdu prosadil Bryon Allen a podruhé v zápase bylo vyrovnáno (poprvé to bylo za stavu 0:0). Po ubráněném limitu na postupný útok jsme se díky koši s faulem Tony Meiera dostali poprvé v zápase do vedení (71:68). Po chvíli se Tony stal dalším dvouciferným střelcem, když navyšoval náskok na 73:68. Po dvou koších Opavy a dvou našich koších v řadě se skóre posunulo, rozdíl však zůstal stejný. Gniadek s Klečkou se postarali o snížení na 77:75. Necelé tři minuty před koncem, ale pak nechala Opava volného Meiera na levé straně za trojkovým obloukem a ten svůj pokus proměnil. Za chvíli Tony přidal další dva body a kromě toho, že se vyšvihnul na druhého nejlepšího střelce našeho týmu, dostal skóre na hodnoty 82:75. V posledních dvou minutách se už nic podstatného nestalo. Oba dva týmy přidaly jen dva koše ze šestek.  

Podívejme se na průběh zápasu v historických souvislostech našich ligových sezon.  

Jakkoliv se může zdát 54 obdržených bodů za poločas na domácí palubovce jako historicky nedostižné číslo, vězte, že v minulých letech už bylo hůř. Celkem šestkrát jsme inkasovali za poločas více než v sobotním utkání s Opavou. Jednou se o to postaralo Ústí nad Labem (v roce 2001) a pětkrát Mlékárna Kunín (2001, 03, 04, 05, 05). Úplně nejvíce bodů v poločase padlo do našeho koše v rekordním zápase proti Mlékárně Kunín 18.5.2005, kdy v poločase svítilo na ukazateli skóre 57:67! Nakonec jsme vyhráli 118:113 a pozor, to se nehrálo prodloužení!  Ani obrat ve druhém poločasu není tak neobvyklý jev. Třikrát jsme se totiž z takové poločasové nadílky dopracovali k vítězství. Ovšem přeci jen jeden prim dnešní poločasové manko má. Devatenáct bodů po dvaceti minutách je doposud nejvyšší rozdíl, který jsme dokázali ještě na domácí palubovce přetavit ve vítězství. Dosavadní rekord z 5.října 2003 ze zápasu s BVV Brno jsme překonali o jeden bod. Tehdy byl poločas 33:51 a konečný výsledek utkání byl 87:75.