Pro Martina Peterku byly zápasy ještě o to specifičtější, že nastoupil v jednom týmu se svým starším bratrem Ondrou a pod vedením Lubomíra Peterky, otce obou bratrů, trenéra Hradce Králové. Nebylo to však poprvé, co se tato trojice potkala v jednom týmu. „Když jsem hrál v Pardubicích a hostoval jsem do Hradce, tak jsme jednu nebo dvě sezony hráli v tomto složení,“ posunul se ve vzpomínkách Martin zhruba pět let zpátky.

Jenže před lety se s týmem připravoval, kdežto tentokrát skočil do zápasu, jak se říká, rovnýma nohama. „Trochu jsem se toho bál, protože jsem byl v Hradci na půlce jednoho tréninku ve čtvrtek a pak jsme jeli hned do Jindřichova Hradce. Myslím, že jsem to docela zvládnul a věřím, že jsem jim pomohl,“ poznamenal skromně Martin. Jestli je dvakrát osmnáct bodů málo, pak k tomu přidejme ještě 23 doskoků. A právě v boji pod košem nebyl žádný Hradečák lepší. „Ano, doskoky, obrana a přidat nějaké body, to byly moje hlavní úkoly,“ potvrdil Martin a dá se říct, že vše splnil. Když se k jeho 36 bodům přidá 48 bodů Ondry, dá se říct, že o sestupu Jindřichova Hradce z NBL rozhodovala Peterkovic rodina.

Byl tedy otec Peterka spokojený s výkonem syna Martina? „Jo, trenér byl spokojený,“ smál se ještě v pondělí dopoledne Martin, který za své výkony dostal postel a stravu u rodičů. A ještě jeden benefit, mohl si zahrát soutěžní zápas. „Když člověk sehraje za šest dní čtyři zápasy a pak čtrnáct dní nehraje… a dvakrát po sobě, tak je to odměna si zahrát nějaké utkání.“

Martin se mohl vyřádit do sytosti, protože dostal naloženu solidní porci minut. V prvním utkání bez mála 26 minut a ve druhém ještě o deset minut více. „Hrálo se v solidním tempu a těch 36 minut už bylo znát. Ke konci jsem byl unavený, ale dneska to je už lepší. Myslím si, že mi to v té dlouhé pauze může jenom pomoct,“ poslouchal své svaly Martin, který dnes od šesti už zase bude polykat tréninkové minuty pod Ričkou, Sašou a Orenem.

Martin se při této situaci dostal do role srovnávače mezi topúrovní NBL a baráží o NBL. „Rychlostně ten zápas nebyl na takové úrovni jako hrajeme s Nymburkem, ale atmosféra byla výborná. Narvaná hala, bojovnost ani jednomu týmu nechyběla, hrálo se v koncovkách obou týmů vyrovnaně. A taky jsem po dlouhé době hrál za tým, který v české soutěži není favorit,“ přidal ještě jedna specifikum Mičego.

Druhý zápas byl v závěru hodně vyrovnaný. Dvě minuty před koncem byl stav 84:81 pro Hradec Králové což znamenalo prodloužení a od té doby nepadl ani jeden bod. „Byly to velký nervy. Zvlášť jejich poslední akce, na kterou měli 13 sekund. Měli time out a připravovali závěrečnou střelu. Postavili si útok a kdyby dali koš, vyhráli by. To byla jedna z nejtěžších částí zápasu. Naštěstí to postavili na Upchurchovi, který si hrál jedna na jedna na trojce a prakticky vůbec nic neudělal,“ popsal Martin poslední minuty základní části druhého utkání.

Prodloužení pak už bylo v režii domácích. Martin stál třikrát na čáře trestných hodů, ale dal jen každý první, druhý šel na přední obroučku. Nervozita? „Nervozita to nebyla, už jsme chodil docela vysmátej !smích), protože v té době jsme vedli vcelku bezpečně. V konečném součtu to nevadilo, ale byl jsem na sebe naštvaný,“ dodal Martin.

Hradec Králové tedy po vítězství 102:91 ve druhém zápase, celkově 195:187, nahradit Jindřichov Hradec minimálně pro sezonu 2018/19 a stanovil tak, že už polovina týmů Kooperativa NBL se pokládala na 257 km délky toku Labe v pořadí: Hradec Králové – Pardubice – Kolín – Nymburk – Ústí nad Labem - Děčín. Budeme na zápasy jezdit lodí? 

foto: webové stránky Královských sokolů a Martin Veselý (MAFRA)