Po utkání jsme Pavla Pumprlu, ještě plného emocí, krátce vyzpovídali.

Pavle, je to nejcennější vítězství v této sezoně?

Zatím asi ano. I když svou důležitost má i to zatím jedno vítězství zvenku z Dánska. Škoda, že jsme ho nepotvrdili i ve Frankfurtu druhým poločasem.

Možná i s Banvitem...

Ano, i tam se dalo vyhrát, ale bylo to hodně velké překvapení.

Jsou domácí vítězství klíček o postupu ze skupiny?

Ano, je potřeba vyhrát toho doma co nejvíce, ideálně všechno. Chceme být v první čtyřce a držet se těm nejlepším týmům na dostřel. Tomu i ta dnešní výhra nahrála. Nevyhrát dneska, tak bychom se čelu už hodně vzdálili.

Začátek nebyl ideální, prohrávali jsme 2:9. Co se stalo? Byl to příliš velký respekt k soupeři nebo tíha nutnosti domácího vítězství?

Asi to byl zbytečný respekt k soupeři, který zatím vyhrál všechny zápasy. Myslel jsem si, že ten první náš koš bude tím typem koše (zisk - smeč), po kterém se tým rozjede. Jenže bylo to opačně. Oni si z toho koše nic nedělali a my měli útlum. Jedině dobře, že jsme se takovým úvodem nenechali srazit. Mohlo být hodně rychle po zápase.

Co pomohlo?

Uvědomili jsme si, že respekt není potřeba, že to je tým, se kterým dokážeme hrát. Nakoply nás trojky Howieho a také ta Jirkova (Welsch – pozn.)

Nakopla Tě více Jirkova trojka, která zase není tak častá, nebo trojka Sant-Roose, která nebyla zase osamocená?

(smích) Nevím... jedna nebo druhá... Howie dal trojky, myslím, tři v docela rychlém sledu. Bylo důležité, že Jirka přidal tři tři důležité body, možná protože se to právě nečeká. Obě měly určitě vysokou hodnotu.

Zápas se od vyrovnání na 10:10 už v prvním poločase vyvíjel docela dobře. Uklidnilo tě to o poločase ve smyslu, že dneska do půjde nebo sis vzpomněl na Frankfurt?

Tušil jsem, že na nás v druhém poločase vlítnout agresivněji a to se docela ukázalo. Zase nám trvalo chvíli, než jsme se s tím srovnali. Naštěstí ne moc dlouho a třetí čtvrtinu jsme nakonec dokázali ještě vyhrát. Nakonec se ukázal třináctibodový náskok jako klíčový. V závěru zápasu jim stačily asi dvě minuty, aby z náskoku stáhli 9 bodů. Kdyby byl zápas vyrovnanější, mohli jsme být klidně o čtyři body v mínusu.

Předpokládali jste určitě o poločasové přestávce, že soupeř prostě musí něco změnit. Počítali jste s agresivní obranou nebo se zónou?

Musím říct, že zónu jsme úplně nečekali, to není typ agresivní obrany. Pravdou je, že i zónu hráli dost vytaženou, přecházeli z ní do těsné nekompromisní osobky. Povedl se jim nějaký zisk, snadný koš a začínali se dostávat na koně. Bylo nesmírně důležité, že jsme je dokázali přibrzdit a zachytit jejich nástup. Kdyby se dostali před nás bodově, vracelo by se to hodně těžko.

Myslíš, že kdyby ve třetí nebo čtvrté čtvrtině šli před nás, že už bychom neměli energii se vrátit do utkání?

Sil jsme měli docela dost, sestava se na hřišti hodně točila nikdo nebyl unavený, problémy s fauly nebyly velké, takže fyzicky bychom vydrželi.... ale je dobře, že jsme to nemuseli dokazovat (úsměv).

Jak se hrálo před kulisou, která opravdu žila?

Přítomnost příznivců Arisu pomohla i našim fanouškům. Věděli, že musí ještě trochu přidat, aby zvládli souboj se sektorem hostů. Když jsou jediní v hale, nemusí se tolik snažit (úsměv). Kulisu v hale to jen zatraktivnilo, stejně tak, jako když naši fanoušci byli ve Frankfurtu.

Překvapilo Tě, že jich přijelo tolik?

Už ráno se vědělo, že nebudou jen z Řecka, ale také z okolních zemí. Proslechlo se, že dokáží být hodně hluční a my jsme s tím počítali. Nemohu mluvit za všechny, ale mě osobně i negativní atmosféra pomáhá se vyhecovat, takže já jsem byl za to rád.

Kdy ses během úterního večera cítil nejlépe?

Po zápase to byla velká úleva. Tušil jsme, že ani při vedení o 15 bodů nevyhrajeme zápas jasně, protože takový tým se jen tak snadno nevzdá. Nechci říct že bych v průběhu zápasu nevěřil v naše vítězství, ale měl jsem zdravý respekt... Zpátky k otázce. Nejlépe jsem se asi cítil, když Diamon při našem vedení o dva body doskočit v útoku a dal koš s faulem. To byla myslím poslední minuta. Tam už jsem věřil, že těch pět bodů už nepustíme. V tenhle okamžik jsem i já, pro sebe nezvykle, oslavoval.