Nejmladší minižáci svedli na Národním finále kategorie U11 s týmem BC Vysočina z Jihlavy bitvu o bronzové medaile s prvky thrilleru. O držiteli cenného kovu muselo rozhodovat prodloužení. První čtvrtinu jsme měli lepší my, vyhrávali jsme 22:14, podobný náskok se zopakoval i na konci prvního poločasu. Hrálo se bojovné utkání s velkým počtem faulů, kterému dodávala šťávu i bouřlivá kulisa v hledišti. Naše Lvíčata si přivezla do Pardubic i jednoho chlupatého fanouška. Ano, lev Bany, který skotačí při zápasech mužů, byl přítomen i na tomto důležitém utkání.

Hráči z Vysočiny ubrali před poslední čtvrtinou z našeho náskoku další dva body a prohrávali 42:47. Dvě minuty před koncem byl stav 57:56 a drama vrcholilo. Naše Lvíčata zápas prožívala (na facebooku najdete důkazní videa) a každý koš náležitě slavila. Nicméně utkání dospělo na konci čtvrté čtvrtiny do vyrovnání 59:59. Nastavovalo se. V něm naši hráči vyšťourali poslední zbytky sil, rodiče ještě na pět minut čistého času potrápili hlasivky a dovedli zápas k zaslouženému vítěznému konci 68:65. Radost mohla propuknout …. a taky propukla.

Mladší žáci U14 ve svém posledním zápase na Mistroství ČR 2017 sice o medaili nebojovali, ale to nic neubralo na atraktivitě souboje o páté místo. Ostrava vedená bývalým hráčem NBL Markem Stuchlým alias Mahelem si na „naše“ páté místo činila také nárok.

Utkání jsme začali dobře. Trenér Ostravy si vzal asi nejrychlejší time out Mistrovství a možná i celé sezony. Uplynulo totiž pouze 48 sekund. Naši hráči byli podobně agresivní jako Ostravští, ale ve zisku míče úspěšnější. Nakonec jsme první čtvrtinu vyhráli o sedm bodů a zdálo se být vše na dobré cestě k vítězství. Jenže do druhé čtvrtiny dostali hostující hráči nějakou energetickou injekci. Vytáhli svou obranu hluboko do naší obranné poloviny a to činilo našim hráčům velké problémy. Po třech minutách bylo vyrovnáno a my stále čekali na koš. Jenže tím tlak Ostravy neskočil, naopak kuli železo dokud bylo žhavé. Mahel pobíhal kolem postranní čáry, obě ruce nad hlavou a každou chvíli na nich signalizoval různé signály. Dalo by se říct, že v ten okamžik hrála Ostrava v šesti. Trenér vybíhal daleko za černou čáru ohraničující hřiště. Bylo to opravdu emotivní vystoupení, ale své svěřence tak „vybláznil“, že ti bránili jak o život. Naopak naši se stále nemohli chytit. Nepomohly ani oddechové časy. Těsně před koncem prvního poločasu jsme prohrávali o dvanáct a do konce 20.minuty jsme snížili jen na deset (27:37).

Podstatné pro vývoj zápasu bylo, že jsme během čtyř minut dokázali vyrovnat. Naši totiž na soupeře vyrukovali také s vytaženou obranou, zdvojováním pod jejich košem při vyvážení míče, což vedlo k mnoha ztrátám. Šest ztracených míčů Ostravy, ale díky naší aktivitě, to byla Achillova pata hostujícího celku. Pak se ještě na chvíli Ostrava zvedla a tři minuty byla ve vedení. Ztráty a neproměněné střely hostů nás dovedly k mírnému vedení 49:46 před poslední čtvrtinou. V ní ještě hosté dali první koš, ale po šnůře 14:0 bylo rozhodnuto. Naši vydrželi se silami, hosté menší rotací už lapali po dechu. S tím souvisela jejich horší střelba a možnosti napadání našeho útoku v samém zárodku. Nakonec jsme utkání dovedli až do výrazného vedení o 19 bodů a tak i utkání skončilo. Nymburk : Ostrava 71:52.