Po 11 letech budou v Nymburce zase hrát dva bratři. Po Jirkovi a Tomášovi Vorlíčkových, kteří za Nymburk společně hráli v sezoně 2002/03, to bude Martin a Radoslav Rančíkovi. Poprvé to však bude v pozici starší a mladší bratr, Jirka a Tomáš se totiž narodili ve stejný den.

Je to další mezník v mojí kariéře po minulém roce stráveném na Slovensku. S Interem jsme sbírali kolektivní úspěchy a dařilo se i mně osobně. I ve svém věku mám stále osobní ambice se posunout dále. Nabídka Nymburka je pro mě výbornou příležitostí zahrát si dvě špičkové evropské soutěže. Sám jsem zvědavý, jak na tom jsem.

Kolik dní uplynulo od prvního kontaktu do čtvrtka, kdy jsi přijel do Nymburka?

Michal Ježdík mi volal asi před deseti dny, že Nymburk zvažuje posílit tým, že jsme dva a jestli bych měl zájem. Řekl jsem že ano a pak se pár dní nic nedělo. Před třemi dny mi zavolal Michal znovu, že by byli rádi, abych přišel.

Samozřejmě, ptal jsem se ho na názor, ale rozhodnutí bylo jen na mě.

Mluvili jsme o tom, že by to bylo zajímavé a příjemné, ovšem jako cíl před koncem kariéry jsme si to nestanovili. Ale měli jsme štěstí a stalo se.

Jsi o trochu starší. Budeš mít při debatách s Radem poslední slovo?

My vždy podporujeme jeden druhého a vždycky si poradíme, pokud se jeden z nás nějak vážně rozhoduje. Ale na staršího a dominantního bratra si hrát nebudu.

Po hlase jste s Radem špatně rozpoznatelní. Máte i stejnou povahu?

Myslím, že na hřišti jsme si hodně podobní a možná právě proto jsme už dlouho nehráli jeden na jednoho proti sobě. To nikdy nedopadlo dobře.

Téměř vždy nastal nějaký konflikt, až jsme si jednoho dne řekli, že bude lepší, když proti sobě nebudeme hrát.

V létě spolu trénujeme, ale jsou to tréninky technického rázu jako je střelba, driblink, kondice, ale při hře jedna na jedna se tak nejvýše jen stínově bráníme, nikdy naostro.     

Že mi pomůže s adaptací na nové prostředí, především na hřišti, že my vysvětlí signály, abych se do týmu Nymburka začlenil co nejdříve.

Je to pro tebe první start do „rozjetého vlaku“ v nějakém týmu?

Není, už s tím mám nějaké zkušenosti. Jednou jsem přestoupil v prosinci do Milána a jestli si to dobře pamatuji, tak ještě jednou nebo dvakrát ve své kariéře.

Já se budu snažit dělat na hřišti drobné věci. Chci přinést na hřiště energii, snažit se výborně a důsledně bránit a pomalu si hledat svoje příležitosti.

To mě v tenhle okamžik moc nezajímá. Ať to bude pět nebo dvacet minut, budu je chtít maximálně využít.