Připomeňme si nejprve, jak se Vojta stal letošním prvním letcem-parašutistou bez padáku. Běžela 16.minuta a Kryštof Vlček se v nájezdu dostal do zajetí tří párů rukou našich obránců a to nemohlo vést k ničemu jinému než ke ztrátě. Boris vydribloval k půlce a poslal přihrávku na levou stranu, kde už nabíhal ke zteči Vojta Hruban. Z pravé strany ho křižoval Václav Bujnoch. Vojta nasadil do dvojtaktu a ve výskoku po posledním odrazu zavadil o tělo obránce. Následoval nekoordinovaný pád, kdy nohy na chvíli zůstaly výš než tělo. Dopad na palubovku byl tvrdý a po právu naštvané ale zároveň zkoprnělé obecenstvo sledovalo, co bude dál a zda Vojta vstane. Nakonec sice Vojta odstoupil ze hry, ale v průběhu zápasu se znovu objevil na palubovce. Nicméně první okamžiky letu a pádu byly děsivé. Snad má pivot Opavy Bujnoch čisté svědomí, i když objektivně mohl svůj pohyb zarazit o trochu dříve, aby ke kontaktu nedošlo a vyčkat na eventuální doskok. I když pravděpodobnost, že Vojta takový nájezd nedá, se limitně blížily nule.

Večer místo tréninku na Vojtově potlučené tělesné schránce pracoval Jiří Šmíd, jeden z fyzioterapeutů našeho týmu. Během procedury stihl Vojta odpovídat na naše otázky.  

Na co jsi myslel, když jsi letěl?

Abych nespadl na ruku, jmenovitě na pravé zápěstí. Protože sedm let zpátky jsem si takhle nějak vytrhal vazy na pravém zápěstí, zlomil tam pár kostí a osm týdnů jsem měl sádru až po rameno. Tentokrát to bylo lepší, praštil jsem se do něj, ale nijak zásadně a odneslo to rameno a záda.

Zjistil jsem, že zápěstí bude asi v pořádku, hned jsem zahýbal prsty na obou rukách. Musel jsem nadechnout, protože jsem měl vyražený dech. Za chvilku přiběhl Ráďa (Radek Petrů - fyzioterapeut) a taky doktor Kmošťák. Pamatuji si hlášku Radka: „Mám tě vzít za ruku, aby ti bylo líp?“ Když jsem vstal, zjistil jsem, že mohu hýbat vším, už jsem se uklidnil.

Do jaké míry to byla vina protihráče?

Nemyslím si, že by to Vašek udělal schválně, ale udělal to nejhorší, co mohl. Ve chvíli, kdy mě křižoval a já jsem se odrazil, tak nešel ani na blok, ani mě neprobíhal, ani se nesnažil mi uhnout. Prostě se zastavil pode mnou a to byla v tu chvíli ta nejhorší varianta. Je to hodně nebezpečné. Není to tak dlouho, co Jakub Houška takhle skončil v nemocnici s rozbitou hlavou.

Doufáš, že se z toho poučí?

Ano, věřím, že příště si dá lepší pozor. Já jsem měl kliku, že jsem dopadl na rameno. Kdybych dopadl na hlavu nebo pod sebe zkroutil ruku, mohlo to být daleko, daleko horší.

Neovlivní Tě to v dalších nájezdech?  

Asi ne, to se přeci nestává často. Když jsem měl podobné zranění poprvé, po návratu na palubovku jsem chtěl zasmečovat i se zafačovanou rukou. To ale nebylo ideální (smích). Když jsem se chytil obroučky, spadl jsem znova.

Když jsi pak ve druhém poločase nastoupil, nevypadalo to, že by Ti vůbec něco bylo. Co je Ti tedy teď, dvacet čtyři hodin po letu?

Já jsem do druhého poločasu nastoupil, protože mě nic moc nebolelo. Byl jsem rozpohybovaný, měl jsem rozpumpovanou krev. Věděl jsem, že jsem naražený, že jsem měl vyražený dech, ale vypadalo to v pohodě. Už večer doma jsem to trochu začal cítit, a když jsem ráno vstával, nebylo to dobré. Už v noci bylo otáčení na posteli bolestivé.  

O kterých částech těla jsi pak po ránu nejvíce věděl?

Kompletně celá pravá strana od pasu nahoru - odřený bok, což je prkotina, naražené zápěstí, naraženou křížovou kost, loket, rameno, které je asi nejbolestivější, mám zablokovaná záda, což za chvíli zmizí, protože Abé (Jiří Šmíd, fyzio - pozn.) má kouzelné ruce (smích).

Když si tedy ráno zjistil, že to zase taková hitparáda není, co jsi dělal?

Trochu jsem to čekal, že to ráno nebude lepší. Zavolal jsem Radkovi, ten zavolal doktorovi a jel jsem na kliniku do Prahy. Nejdříve mě prohlédl doktor, pak jsem šel na sérii asi dvaceti rengenů zápěstí, lokte, ramena, hrudníku, žeber a možná ještě něčeho, aby se potvrdilo, že kosti jsou celé. Jen jsem si při tom říkal, abych večer nezářil jak fluorescenční hvězdičky na stromečku. Když bylo všechno negativní, bylo jasné, že se musím nejprve zbavit zablokovaných zad, s tím se hrát nedá a ostatní se dá překonat.

I bolest ramene, která zdá se být dost velká? (při každém Abého dotyku ramene, bylo z Vojtova výrazu jasné, že bolest cítí)

Na bolest jsou prášky a po dobrém rozcvičení mě to nebude limitovat. Není to nic příjemného, ale dá se s tím hrát.

Jak moc tě potěšilo, že kosti jsou celé?

Hodně, hlavně na ruce. Před nadcházejícím play-off máme už tak velkou marodku. Možná neodehraju jeden zápas, ale na play-off budu stoprocentně připravený.

Budeš tedy na Pardubice v sobotu schopný?

To se rozhodne zítra nebo v sobotu ráno. Věřím, že to půjde. Záda povolí, dám si něco na bolest, rameno a zápěstí si zatejpuju a bude to dobré.

Máš zraněnou pravou, střeleckou ruku. Může to mít nějaký vliv na funkci?

S uřízlým prstem jsem dal proti Zelené Hoře dvě trojky, v Pardubicích dám s naraženou pravou stranou víc než dvě. Tedy doufám. Na Dašické se stejně moc netrefuju, to je snad nejhorší hala v republice (smích).