Zatímco některé týmy, jako například Ústí, spustily svou „dělostřeleckou přípravu“ už prvního srpna, Děčín o šest dní později, naši hráči se poprvé setkali až ve čtvrtek 23.srpna. Dá se říct, že se setkali i s reprezentanty. Ovšem jen ve dveřích haly, když se na palubovce Sportovního centra Nymburk střídal český reprezentační výběr, který zde rozvinul svůj kemp, se zbytkem týmu.

Jak už bylo mnohokrát zmíněno, v Nymburce chyběla celá polovina družstva, v ostatních českých týmech chyběl maximálně jeden hráč a to ještě jen ve dvou klubech: Opava = Šiřina, Olomoucko = Palyza. Z české ligy se do širšího výběru reprezentace dostali Matěj Svoboda a Šimon Puršl (Svitavy), Michal Mareš, Ondřej Sehnal a Filip Petružela (USK Praha), Viktor Půlpán (Pardubice), Petr Šafarčík (Kolín), Jan Švandrlík (Opava). Ti však mohli s mateřským týmem absolvovat alespoň měsíční společnou přípravu.

„Ano, příprava pro nás nebyla optimální kvůli šesti chybějícím reprezentantům. To je fakt, o kterém jsme věděli dopředu a bylo jasné, že se s tím musíme vyrovnat. I když už liga pro nás ve středu začne, budeme muset budovat týmovou koncepci i v průběhu ostrých zápasů,“ naznačil trenér Oren Amiel, že ještě nemůže říct ‚hotovo, splnili jsme vše, co jsme chtěli‘.

Kromě šestice hráčů trenéru Amielovi nic dalšího výrazně nechybělo. „Chyběli nám jenom hráči, ale to zase není žádná drobnost,“ zavrtěl hlavou Oren. Pochopitelně mohl využít a využil jako výpomoc juniory, ale rozdíl výkonnosti právě ve srovnání s nároky v nymburském týmu je ještě výrazný. Nicméně pro mladé hráče je i jen trénink a přípravný zápas s dlouhodobě nejlepším českým týmem zážitek i možností k načerpání spousty zkušeností. Ještě jednu malou náplast na okleštěný tým měl trenér Oren Amiel v tom, že se kádr proměnil jen malinko. „Většina hráčů zná systémy a standardy nymburského týmu,“ podotkl k tomu kouč.

Během uplynulých čtyřiceti dní přípravy jsme sehráli osm zápasů. Pět z nich bylo v kombinované sestavě a tři poslední již v kompletním složení. Zvítězili jsme v sedmi z nich, když o osm bodů lepší byl Děčín ve druhém utkání, které jsme hráli z plného zatížení po dvou týdnech tréninku. Velice zajímavý byl souboj mezi Nymburkem a Zelenou Horou. Nebývá mnoho zápasů, které končí až prodloužením a v přípravě je takových utkání ještě méně. Nicméně v tomto duelu šly oba týmy na dřeň a byl to rozhodně pro diváky zajímavý zápas.

Ve Slovinsku jsme sehráli zápasy tři. Dva z nich proti top týmům domácí soutěže a poslední proti průměrnému družstvu. Tomu odpovídalo také konečné skóre. „Výsledky zápasů ve Slovinsku nebyly důležité, i když je důležité nastoupit na vítěznou vlnu už v přípravě. Tedy ano, se stálým zlepšováním chceme vyhrávat jeden zápas za druhým tak, jak jsme to v přípravě započali,“ soudí trenér Amiel. Lehkou „stížnost“ měl kapitán týmu Pavel Pumprla: „Měli jsme hrát ještě trochu těžší zápasy, škoda, že se nakonec utkání s Cibonou zrušilo. Na českou ligu byla příprava dobrá, ale abychom si o sobě zase moc nemysleli, tak by se nějaký těžší soupeř hodil.“ Na otázku, zda tedy nevadí v přípravě prohrát odpověděl Pavel takto: „Pokud je to s kvalitním týmem, tak to vůbec nevadí. Prohrát se špatným není úplně ideální konstelace!“

Teď už všichni hledí do mistrovské sezony 2018/19. „Doufám, že se nebudou měnit hráči, tak jak se to bohužel občas stávalo. Myslím, že jsme fajn parta. Většinou se známe a ti dva noví se v pohodě začlenili. Působí pohodovým dojmem a nejsou to žádní extrémní kousci,“ smál se Pavel Pumprla.

Trenér Amiel se ještě zamyslel nad tím, jak se vylepšila hra týmu ve srovnání prvního a posledního přípravného zápasu. „Samozřejmě jsme šli nahoru. Já bych ale raději porovnal období, kdy jsme se sešli jako kompletní tým do prvního utkání Basketball Champions League. To bude daleko lepším měřítkem našeho pokroku,“ odpověděl trenér Oren Amiel.

Přehled výsledků přípravných zápasů