Rado Rančík strávil na palubovce ve dvou vstupech 17 minut. Za tu dobu nebyl příliš střelecky z pole úspěšný, ale doháněl to stoprocentnímu šestkami, pěti doskoky a třemi asistencemi. Ve statistických údajích není nijak vidět ani intenzita jeho obrany.

Na první otázku, zda byl před zápasem nervózní, opáčil protiotázkou: „Jaká nervozita?“ a hned si odpověděl: „Já žádnou nervozitu neviděl, já viděl spíše koncentrovanost na obranu, padesát jedna obdržených bodů a to je na dnešním zápasu úžasné.“ V té době ani Rado netušil, že je to nejmenší počet obdržených bodů na domácí palubovce v historii naší účasti v Eurocupu. Ještě o pět bodů lepší obranu jsme docílili v Bilbau v roce 2010, kde jsme vyhráli 52:46.

Rado však o zápase nemluvil jen v superlativech:  „Z hlediska obrany to byl nejlepší letošní zápas, ale co se týče útoku, máme na čem pracovat. Důležité je, abychom nedrželi míč a rychle si ho posílali. Dnes to po velkou část zápasu bylo vidět.“

Přestože vítězství nad Oostende můžeme počítat k těm nejcennějším, protože Belgičané byli letos v kvalifikaci o Euroligu jen krok před postupem, Rado ho nijak nepřeceňuje. „Totálně nepodstatné, kdo proti nám stál. Je to výhra, která se počítá do tabulky. A takových výher musíme mít více, abychom postoupili,“ řekl náš power forward jakoby suše, ale radost z vítězství se z jeho očí dala číst.

Většina fanoušků ráda počítá bodové rozdíly, Rada však takové úvahy nechávají chladnými. „Já se o postupovou matematiku moc nestarám, já chci vyhrávat, a pokud budeme vyhrávat není podstatné, s kým máme lepší skóre.“   

Vojta Hruban strávil na palubovce nejdelší časový úsek 35,5 minuty a po utkání na něm stopy únavy nebyly znát. „Když se hraje dobře, běhá se lehčeji. V programu posledních dní jsme neměli v podstatě žádné cestování a to je strašně znát na nohách i hlavě. Dneska si každý si odpracoval svoje v obraně a někdo něco přidal i v útoku. Kdo nepřidal v útoku, jako třeba já, tak si to musel odpracovat v obraně,“ sypal si trochu popel na hlavu Vojta. Nicméně i jeho 7 bodů pomohlo k našemu výraznému vítězství stejně jako jeho tři asistence, čtyři doskoky a jeden zisk.

Začátek zápasu nebyl ve vysokém tempu. „Nemyslím si, že by to bylo nervozitou, ale spíše oba týmy začaly opatrně, protože pro obě družstva to bylo důležité utkání. V obraně si myslím, že jsme hráli dobře už od začátku,“ vysvětlil Vojta Hruban.

Při porovnání obou zápasů vzpomenul Vojta Hruban kromě naší obrany ještě jeden faktor vítězství. „Bylo na nich vidět, že jim chybí Thompson, protože při tvrdé obraně, kdy jsme ucpali bednu, neměl to od nich kdo vzít jeden na jednoho a přehrát svého obránce a dát těžší střelu, která by jim pomohla.“  Krom absence, kterou náš tým nemohl ovlivnit, zapracovali naši hráči na skautingu. „Dneska jsme slušně komunikovali a řešili výborně jejich pick and roll, který nám dělal problémy v minulém zápase. V Oostende jsme zkazili začátek a celou dobu jsme dotahovali. Dneska jsme měli utkání celé pod kontrolou a ve třetí čtvrtině jsme rozhodujícím způsobem odskočili,“ uzavřel Vojtěch Hruban.

Jiří Weslch odehrál další velice dobrý zápas. Ke standardně výborné obraně a asistencím, přidal stoprocentní střelbu za dva body (3/3) a pět doskoků. Také on se krátce pozastavil nad absencí nejlepšího hráče hostů Thompsona. „Nevím, jestli má jeden hráč tak velký vliv na jejich hru. Dneska byli hodně špatní ve střelbě zvenku a tudíž práce v obraně byla jednodušší. Hodně jsme se zatáhli pod koš a oni ve druhém poločase nevěděli, co dělat v útoku.“ Jirka byl umírněný i v hodnocení naší obrany: „Bránili jsme dobře, ale oni nám to svou hrou usnadňovali… takže abychom se nepřechválili,“ dodal s úsměvem, ale bylo jasné, že z utkání převládá jen dobrý pocit.

Podle bezradnosti soupeře při mnohých útocích by se mohlo zdát, že jsme se přípravě na zápas věnovali více než obvykle. To však Jirka omítl slovy: „Připravovali jsme se jako na jiného soupeře. Jejich akce jsme ale byli schopni účinně zastavit. Jenže v zápase pak rozhoduje, co po akci přijde, rozhoduje kreativita hráčů soupeře a jak dokáží zareagovat, když jim naučená a mnohokrát trénovaná akce nevyjde. Oni právě toto nedokázali. Proběhli svou akci, zastavili se a nebyl hráč, který by vytvořil střeleckou pozici pro svého spoluhráče nebo pro sebe, aby najel, napíchl obranu, vyhodil ven….,“ všiml si Jiří Welsch.

Jirkovi se dostalo od fanklubu osobního povzbuzování na konci zápasu. „Bylo to příjemné. Na chvíli jsem ztratil koncentraci. Ještě že to bylo při šestkách soupeře,“ smál se. Jirka však na utkání nemá jen tyto příjemné vzpomínky. Během utkání se párkrát ocitl na zemi, jeho hlava poznala úder protihráče. „Byl jsem trochu za otloukánka. Když jsem šel na hřiště, hráči soupeře hodně najížděli pod koš, proto jsem se soustředil na výpomoc ze slabé strany. Párkrát jsem se postavil do cesty a čekal jsem. Jednou jsem dostal do obličeje, pak mi někdo šlápl na krk, když jsem ležel. No, hlavně, že to nemá žádné následky,“ dodal Jiří Welsch.