„Za sebe cítím, že mi ten rok hodně dal. Zvykl jsem si na vyšší tempo v evropských soutěžích. Už se toho tolik nebojím. Osobně se mi splnilo to, proč jsem do Nymburka šel. Byla to pro mě velká škola,“ prozradil nám.

„Vůbec jsem nečekal, že dostanu od trenérů takový prostor. Kdyby mi někdo před příchodem řekl, že budu mít ve VTB lize průměr 18 minut na zápas a v Eurocupu kolem čtyřiadvaceti, vůbec bych mu nevěřil.“

Nečekanou důvěrou trenéra se ale nechtěl zbytečně dlouho zabývat. „Bral jsem to, jak to přicházelo. Zase aspoň nebyl čas se nějak zdlouhavě rozkoukávat. S jídlem navíc roste chuť. Trenér asi věděl, proč mě nasazuje a proč mi dává důvěru.

Tu si zasloužil především svou užitečností v obraně. Jak sám říká, Vojtěch by do budoucna nechtěl získat pověst vyloženého defenzivního specialisty, ale uvědomuje si dobře, která herní činnost mu první rok u nás vynesla tolik minut na hřišti.

„Trenéři mě často nasazovali na bránění nejlepších hráčů soupeře. Zřejmě si mysleli, že mi nedělá problémy s nimi běhat. Osobně ale kladu velký důraz také na útok, kde je potřeba se prosazovat ještě víc. Je pro mě důležité se v obraně, jak se říká, chytit, ale snažím se být komplexní hráč,“ prozradil Vojtěch svou herní filozofii.