Pavel Beneš dovedl tým sedmnáctiletých nejprve k prvnímu místu po základní části extraligy U17, společně pak prokličkovali třemi zápasy čtvrtfinále proti Litoměřicím, čímž dostali závěrečný turnaj do Nymburka. Ten pak v minulém týdnu navždy změnil historii mládežnického basketbalu v dějinách nymburského basketbalu. „Vyprodaná“ (v uvozovkách jen proto, že vstupné bylo zdarma) hala ZŠ Komenského pak viděla špičkový basketbal této věkové kategorie.

Podívejme se ještě krátce na víkendové zápasy. Nymburští kadeti po překonání lehké nervozity vyprovodili v semifinále rozdílem třídy tým GBA Sparta Praha. Emoce negativního rázu Pavla Beneše při první přestávce mezi čtvrtinami, když jeho svěřenci nehráli dobře, vystřídala euforie z povedených akcí a následný klid ve druhém poločase, když tým už průběh zápasu s přehledem kontroloval.

V neděli přišlo FINÁLE. Hala ještě více zaplněná, tábor ostravských fanoušků, srdnatě odolávající nymburské přesile a rachot jak ve finále Euroligy. Odhodlaný soupeř, který hrál bez zábran a po velkou část utkání 

byl ve vedení. Ostrava trefuje těžké střely a nymburskému týmu se nedaří náskok soupeře zlikvidovat. Fanoušci s blížícím se koncem utkání ale neztrácejí víru a místo odevzdaného mlčení, dráždí své hlasivky stále víc a víc. Když pak Honza Mráz trefuje trojky, které znamenají vyrovnání, hala šílí. Eda Kotásek pak šestkami posílá tým do vedení a ….. je konec!!! Konec zápasu a začátek radosti.

Jak viděl poslední dvě utkání i celou sezonu hlavní trenér Pavel Beneš, se pokusíme najít odpovědi v několika otázkách na šťastného kouče kadetů BA Nymburk.     

Pavle, jaké vzpomínky ze závěrečného turnaje už navždy zůstanou v Tvé paměti?

Úplně první co si budu navždy vybavovat je rozhodně obrovská radost kluků po závěrečném klaksonu finále. Kluci po titulu moc toužili a během celé sezony pro něj opravdu hodně dřeli.

Hned v závěsu budou rozhodující trojky Honzíka Mráze, které nás dostaly z těžké situace zpět do boje o titul.  

Dokážeš tento úspěch porovnat s něčím, co jsi zažil ve své kariéře hráče?

Nevím úplně, jestli to porovnat jde, ale připomnělo mi to zisk mého druhého hráčského titulu, kdy už jsem měl svoji roli v týmu významnější a dostával jsem větší porce minut. Ta radost z úspěchu se nedá popsat. Je to prostě velký nával štěstí, radosti a zadostiučinění za obrovskou dřinu odvedenou v utkání a celoročním tréninku.

Co jsi říkal atmosféře v hledišti při finále? Neběhal z toho trochu i mráz po zádech?

Atmosféra, kterou diváci v hale na Komendě vytvořili, byla neuvěřitelná. Takto vypadá šestý hráč družstva. Nejvíce však na fanoušcích oceňuji, že stále věřili ve vítězství a hnali nás svojí podporou i za kritického stavu. A s tím jestli běhal "mráz" po zádech? jsem opravdu rád, že Mráz běhal především po hřišti (smích).

Jediný zápas může rozhodnout o osudu celé sezony. Jak náročné je připravit tým v podstatě na bitvu o všechno?

Není to nic jednoduchého, ale od toho tady my trenéři jsme, abychom proto udělali první poslední. Již semifinále bylo o vše, v podstatě prohra v sobotu by znamenala konec nadějí na zlato či stříbro a to by bylo určitě bráno jako neúspěch. Myslím si, že rozhodující finálové utkání na domácí půdě bývá často přeceňováno z pohledu predikce výsledku. Ze zkušeností vím, že i když jste favorit, a my jsme byli, a hrajete doma, tak často míváte svázané ruce odpovědností za výsledek více než soupeř. V takovém případě musíte projevit nejen charakter, ale i srdce pro tým a to my jsme obojí v koncovce ukázali.

Dokážeš vyčíslit, kolik hodin tvého života jsi „musel“ obětovat takovému úspěchu?

To se vyčíslit opravdu nedá. Hodiny a hodiny příprav tréninků a taktik do utkání, následné sezení u videí z utkání, řešení zdravotního stavu hráčů s doktory či masérem Pájou Procházkou, osobní sebevzdělávání a mnoho dalšího. Prostě tohle vše a mnohem více patří k práci trenéra mládeže.

Kdy se začal rodit takový úspěch?

To je těžká otázka. Tento úspěch se rodil postupně od začátku sezony. Tým stál na pevných základech (Kotásek, Kolář, Ivan), dále pak byli v týmu hráči, kteří nedostávali v loňské úspěšné sezoně U17 tolik příležitostí (Nečas, Hořejš, Mráz, Šiler, Svoboda, Koláčný) a také nově příchozí kluci (Vitek, Novotný, Zajíček, Štěpán, Drtina, Kulich). Postupně si hráči začali zvykat na nové herní pojetí, které si však také nějaký čas sedalo. Od ledna letošního roku jsme již produkovali basketbal, který měl vysokou kvalitu jak na útočné, tak především na obranné polovině. Vše postupně vrcholilo čtvrtfinálovou sérií proti nebezpečným Litoměřicím a vyvrcholením bylo úspěšné Final Four doma v Nymburce.

Jak jsi prožíval první a druhý zápas turnaje?

S odstupem času musím říct, že ani nevím. Byl jsem v obou utkáních plně koncentrovaný na svoji práci, abych byl schopen hráčům v každém okamžiku utkání pomoci radou či pokynem k úspěšnému řešení situací, které nastanou na hřišti. Co vím úplně přesně, jak jsme měl po zápasech opravdu velkou radost.

Co Tě drželo ve víře ve šťastný konec?

Vždy před utkáním si dělám vlastní rozbor scénářů, které můžou nastat a co v té chvíli budu dělat. Jedna z možností je, že budeme ztrácet nebo že bude vyrovnaná koncovka. Sám pro sebe jsem si říkal, že jsme již v letošní sezoně pár utkání v koncovce otočili a věděl jsem čím. Ve finálovém zápase jsme v závěru ztráceli, a já vytáhl připravený krizový scénář, ale jak to tak bývá, když jsem v obraně sáhl pro naši zbraň, soupeř třikrát šťastně skóroval. Proto jsem to musel změnit a povedlo se. Dalším faktorem byl Milbi (Martin Milbach – pozn.), který ani na okamžik na lavičce nepřipustil, že bychom ve finále odešli poraženi.

Máš svého hrdinu turnaje?

Mým hrdinou turnaje je celý tým a to včetně marodů. Všichni táhli za jeden provaz, když se nám dařilo, ale především, když jsme byli v obtížné situaci. To je pro mě jedna z největších výher na turnaji. Kluci byli opravdu SKVĚLÍ!!! 

Jak ses cítil v letu nad hlavami rozjařených hráčů? Věřil jsi jim stejně jako v zápase?

Cítil jsem se výborně, kluci mají naposilováno, takže jsem byl úplně v klidu (smích)

Jaké byly oslavy s týmem?

Kromě oslavy v šatně jsme nic zatím nedělali, během tohoto týdne se domluvíme na podrobnostech co, kdy a kde uskutečníme.

Není obrovskou škodou, že takový tým se po sezoně musí rozpadnout kvůli věku?

Myslím si, že ne. Toto patří k mládežnickému sportu úplně běžně. Kluci budou nadále spolu žít a trénovat díky prolínaní kategorií či individuálním tréninkům, které v naší akademii máme.