Jeho pobyt na palubovce byl ve všech třech soutěžích vyšší než dvaadvacet minut na zápas. Nejvíce času strávil v zápasech Eurocupu a to lehce nad 26 minut, když nechyběl ani v jednom zápase ze šestnácti a dvanáctkrát šel do základní pětky. Možná k tomu přispělo i extrémně dlouhý zápas proti Virtus Roma, který se hrál 55 minut a Vojta pobyl na palubovce bez tří sekund 45 minut. Nastřílel 92 bodů a doskočil 36 míčů.

Ve VTB lize nastoupil ze třicítky zápasů k sedmadvaceti (17x v základní pětce) v průměru na 24,19 minuty, což bylo nejvíce za své účinkování v této lize. Pouze v zápase proti Astaně strávil na palubovce méně než 15 minut (1:10). Počet nastřílených bodů se zastavil na solidních 249 (9,2 b/zápas) a doskočil 60 míčů.

V české lize chyběl Vojta jen dvakrát (29 z 31) a v odehraných zápasech natočil 22,4 minut na utkání. Celkem nastřílel 254 bodů (8,8 b/z) a doskočil 73 míčů (2,5 d/z).

 

Vojto, jaký přídomek bys dal této sezoně?

Systém VTB ligy, který nám sice nepřidal absolutní počet zápasů, protože jsme v české lize hráli jen polovinu utkání, ale zvednul nám obrovsky počet nalétaných kilometrů a nacestovaných víkendů. Desítky hodin jsme strávili na letišti. Nejednou jsme ve čtvrtek přiletěli, v pátek odehráli českou ligu a v sobotu zase letěli na další zápas. To byl nápor na tělo i na nervy. Tahle sezona byla z hlediska cestování o úroveň výše než ostatní dvě.

Tedy Emil Holub byl váš vzor?

Dá se to tak říct, jen s tím rozdílem, že my jezdili po Rusku Emil Holub po Africe, kde je alespoň větší teplo (smích).

Zařadíš právě skončenou sezonu mezi lepší nebo horší?

Těžké odpovědět. Sezona měla záporné i kladné momenty … (po krátké odmlce) a ty horší asi převládali. Z hlediska předsezonních očekávání, ji nemůžeme s čistým srdcem hodnotit jako úspěšnou. V Kooperativa NBL jsme cíl splnili, v Eurocupu jsme cíl také splnili, ale nic navíc a ve VTB lize jsme cíl nesplnili.

Co bylo příčinou nepřesvědčivých výkonů ve VTB lize?

Možná jsme doplatili na nabitý program, když důležité zápasy přicházely často po náročném programu nebo při zranění klíčových hráčů. Díky tomu jsme nedokázali dát do zápasů tolik energie, kolik bychom potřebovali, prohrávali jsme a naše situace se stávala bezvýchodná.

Ale s kvalitními týmy jsme ale nehráli tak špatně…

Přesně tak. Paradoxně jsme s nimi hráli vyrovnané zápasy a padli jsme v koncovce.

Jaké by bylo hodnocení sezony z hlediska tvého výkonu?

Měřeno řečí čísel, byla to jedna z těch lepších sezon. Jsem rád, že jsem dokázal mít konzistentnější výsledky ve VTB lize. Měl jsem více zápasů za sebou, kdy jsem dával přes deset bodů. Horší to bylo v Eurocupu a také na začátku sezony, kdy jsem nemohl po reprezentaci chytit „nymburský“ rytmus. To trvalo měsíc.

Byl jsi hodně vytíženým hráčem ve všech soutěžích. Nezáviděl jsi někdy těm starším hráčům, kteří dostávali na některé zápasy NBL volno?

Otevřeně přiznám, že někdy ano (s úsměvem). Především to bylo v pátečních utkáních mezi dvěma venkovními zápasy.

Bylo letos těžší vyhrát NBL?

Bylo to těžší tím, že v každém zápase dva až čtyři lidi seděli a rotace nebyla tak velká. V podstatě jsme základní část odehráli v osmi lidech. Na druhou stranu, prohráli jsme jeden zápas v Prostějově. Ovšem vyhrát titul byla pro nás „jen“ splněná povinnost.

Mohl jsi pracovat pod dvěma trenéry Ginzburgem a Kemzurou. Mají hodně odlišný způsob práce?

Je absolutně odlišný. Neno (Ginzbuirg – pozn.) je trenér, který vyznává určitou volnost, aby hráči na hřišti rozhodovali sami, a jen jim postaví rámcové signály. Trenér Kemzura byl opak, který se snaží hodně kontrolovat hru, aby se hrálo podle určitého taktického plánu, který před zápasem určí.

Hnala nás k vítězství více obrana nebo útok?

Měli jsme spoustu zápasu, kdy jsme dávali hodně bodů, ale útok nám zápasy málokdy vyhrál. Z vítězství jsme se radovali především tehdy, když jsme hráli slušně v obraně.

Zažil jsi něco, co bys raději znovu neprožil?

Výlet do Krasnojarsku před Vánoci. Polovinu týmu pokosila viróza a střevní chřipka. Jako teď si pamatuji, že v letadle přede mnou seděla dívčina, bílá jako stěna a celou dobu chodila od záchodu k záchodu. Čtyři lidi měli střevní chřipku, další čtyři měli teplotu a hráli s virózou. Já jsem si nakonec vyzkoušel oboje. Nejprve teploty a pak průjem. Když jsem přijel domů, měl jsem devětatřicítky teploty a první dva dny vánoční přestávky jsem strávil na suchých rohlících. To byla zkušenost, kterou, doufám, už nikdy nezažiju.

Už víš, co bude příští sezonu?

Nevím, začalo se jednat… chtěl bych mít jasno do konce června.