Začali hned v říjnu dvojzápasem Zenit Petrohrad – Rudá Křídla Samara. Radost přineslo jen to, že se všichni šťastně vrátili domů, ze sportovního hlediska to byla smutná cesta. Nymburk oba zápasy ve VTB lize prohrál a nepodařilo se mu otočit nepříliš povedený stup do sezony. S daleko veselejší náladou se hráči vraceli z dalšího tripu do finského Loimaa a španělské Sevilly. V obou dramatických utkáních Lvi vyhráli, přičemž především jednobodové vítězství v Seville v Eurocupu se hodně počítalo. Lednový trip do Novgorodu a Kazaně přinesl také vyrovnaná utkání, ale cestovatelé si domů přivezli jen dvě porážky. O čtrnáct dní později si nymburští hráči z Astany i Petrohradu přivezli pro změnu dvě vítězství. To první kazašské ukončilo řadu porážek ve VTB lize, druhé v Eurocupu posílilo v té době myšlenky na postup ze skupiny LAST 32. Poslední trip sezony 2014/15 byl jako jediný spojením české ligy a VTB ligy. Nymburk zamířil přímo ze zápasu v Ostravě na letiště do Vídně, odkud odletěl na utkání VTB ligy do Saratova.

V sezoně 2013/14 se uskutečnily dva specifické tripy. Při jednom z nich v březnu 2014 se hráči mezi dvěma zápasy nepřesouvali. Odehráli totiž v Kazani se stejným týmem utkání v Eurocupu a VTB lize. Oba dva prohráli, v Eurocupu o sedmnáct a VTB lize o čtrnáct. Na zatím nejdelší trip se vydali nymburští basketbalisté v listopadu roku 2013, kdy během osmidenního cestování odehráli utkání ve francouzském Le Mans (Eurocup), poté v sibiřském Krasnojarsku (VTB) a nakonec v italském Cantú (Eurocup). Bohužel z této dvacet tisíc kilometrů dlouhé cesty se tým vrátil bez vítězného utkání.  

Jak se na tripy dívá Vojtěch Hruban?  „Pokud to jde a hrajeme třeba v neděli a hned v úterý, je lepší letět přímo. Odpadne jedno cestování letadlem, cesta na a z letiště v Praze. Je to jednodušší. Pokud člověk jeden den přiletí a měl by druhý den letět a jen přespat, tak to je opravdu zbytečné.“ A co je nejhorší: „Asi nejhorší je přiletět z nějakého venkovního zápasu, odehrát utkání v české lize a hned zase ráno letět na další zápas.“  

„Pro mě je to lepší než se vracet na půl dne domů,“ říkal Jiří Welsch ještě před rokem a půl, dnes už má doma jiné radosti a možná bude trochu jiného názoru. Pochopitelně vícedenní cesty jsou lépe přijatelné pro hráče, kteří v Česku nemají rodiny. Ti nemusí oželet vztahy se svými blízkými, sociální sítě pro ně fungují stejně v Česku jako za hranicemi. „Je to daň za evropské soutěže a všichni jsme s tím do Nymburka šli. Raději zápasy v evropských pohárech s častým cestováním než klid bez kvalitních zápasů,“ vyjádřil asi za všechny Pavel Houška.