Jirko, je rozdíl hrát s Děčínem v semifinále nebo finále ligy?

Já jsem v Nymburce nebyl, když se hrálo semifinále s Děčínem, takže nemohu posoudit, ale určitě je rozdíl, hrát s Děčínem ve vyřazovacích bojích nebo v základní části. Pro Děčín je to první finále a rozhodně budou dostatečně motivovaní, aby nám byli co nejvyrovnanějším soupeřem. 

Jak se dá charakterizovat hra Děčína?

Je to vyrovnaný tým, který nemá jednoho nebo dva hráče, kteří je vyloženě táhnou. I když je pravda, že v play-off se Tomáš Vyoral vykrystalizoval v jejich nejnebezpečnějšího hráče na perimetru. V Děčíně se ale jedná spíše o týmový projev. Nahrává jim, že hráči jako Houška, Landa, Stria jsou spolu už poměrně dlouho. Není to tedy tým individualit, ale se jedná o kolektiv a bojového ducha.

Je pro ně příhodná přezdívka Válečníci ze severu?

Já nejsem příznivcem přezdívek, ale jejich hru charakterizuje bojovnost, energie a úpornost. Myslím, že nebyli více talentovaným týmem po basketbalové stránce než Prostějov, ale prokázali velké srdce a velkou bojovnost, které je do finále dotlačily.

Kdo je podle Tebe základní osou soupeře?

Prvního budu jmenovat Tomáše Vyorala, který se v průběhu sezony a především play-off stal jejich herním lídrem. Dalším je Luboš Stria, který v Děčíně hraje už nějaký ten pátek a když se mu zápas vyvede, může být hodně nebezpečný střelec. Já bych do osy týmu zařadil i Tuckera, i když mám pocit, že v základní části hrál lépe než v play-off. Je to opět nebezpečný hráč svou střelou. I když v semifinále tolik nezazářil, musíme se na něho dát pozor (po rozhovoru s Jirkou vyšlo najevo, že Tucker je už v USA, kde si léčí několik zranění). Pod košem to je kapitán Jakub Houška, který je jejich morálním vůdcem. Není možné zapomenout na Roberta Landu a Jiřího Jelínka.

Bude pro průběh zápasu důležité, jakou míru tvrdosti připustí rozhodčí?

(po chvilce přemýšlení) Já se nechci na počátku série zabývat hypoteticky rozhodčími. Pravdou je, že Děčín umí nastavit tvrdou hru, ale i v našem týmu je dost hráčů, kteří to umí přijmout a zároveň oplatit. Nebojím se toho, že by nás měl Děčín fyzicky zaskočit. Důležitější bude, jak do série vstoupíme my po patnáctidenní herní pauze.

Poprvé povedeš tým do finále jako kapitán. Cítíš v tom nějakou změnu nebo vyšší odpovědnost?

Necítím větší odpovědnost než v jakémkoliv jiném zápase v průběhu sezony.

Lze označit první zápas finále jako ten nejdůležitější v sérii?

Neřekl bych, že je nejdůležitější, ale důležitý vstup do série bude. Předpokládám, že budeme pokračovat v solidních domácích zápasech a že doma neprohrajeme. Proto si myslím, že zlomový nebo klíčový z hlediska vývoje, bude zápas číslo dvě v Děčíně. Tam bude soupeř cítit šanci nějak sérii zamotat, zkomplikovat nebo prodlužit.

Děčín přesunul zápasy na zimní stadion. Není to trochu jako hrát na neutrální půdě?

Mě tenhle krok trochu překvapil, i když chápu logiku, která je k tomu vedla – první finále v historii klubu, které chtějí přinést „live“ většímu počtu fanoušků. Na druhou stranu mám pocit, že se tím Děčín připravuje o jednu ze svých největších výhod, jako je malá děčínská hala, kde se dá vytvořit „hustá“ atmosféra a kde celou sezonu hráli výborně. Nám by to problém nemělo přinést, protože jsme zvyklí hrát v hokejových halách.     

Jak jste se udržovali v „bojové“ náladě během poměrně dlouhého volna?

Je těžké vyplnit 15 dnů bez zápasu, zvlášť když jako tým jsme zvyklí hrát od října do dubna v pekelném zápasovém rytmu. Po semifinále jsme si dopřáli čtyři dny volna a to pamatuji jen o Vánocích (úsměv). Vrátili jsme se v pondělí, kdy jsme se zase dostávali do správného rytmu. Vyvrcholilo to sobotním tréninkem, kdy jsme se rozdělili na dva týmy a proti sobě si zahráli. Je opravdu těžké udržet kompetitivitu, vytvářet nátlak. Doufám, že máme tak zkušený tým, abychom tohle všechno ustáli.