Připomeňme, že Pietrus odehrál v prvním zápase 35 minut, dal 16 bodů, měl 7 doskoků a užitečnost 25. Američan Duggins odehrál 32,5 minuty, dal 13 bodů, získal na doskoku 3 míče a měl valorizaci 13. I přesto, že bylo Nancy oslabené, Nymburk svého soupeře nepodcenil. „V prvním zápase proti nám zahráli velice dobře a ani nepřítomnost dvou klíčových hráčů prvního zápasu nás nenechala v klidu,“ potvrdil Petr Benda.

„Věděli jsme, že své akce budou tahat přes tři ústřední playery – Falker, Adams, Gladyr,“ odhadl přesně Lubomír Růžička klíčové hráče soupeře, kteří odehráli více než třicet minut (přesně v pořadí jmen 37:26, 36:08, 33:53). Nás v utkání zdobilo především týmové pojetí. „Kolektivní výkon, to byl klíč k našemu vítězství. Stačí se jen podívat na dvacet čtyři asistencí,“ našel jeden z rozhodujících prvků našeho vítězství Růžička. Petr Benda našel klíč k výhře schovaný v závěrečném náskoku: „Do koncovky jsme šli s dostatečným osmibodovým odstupem. Soupeř musel brát dost bláznivé střely a pak faulovat.“  

Nymburk byl po většinu utkání bodově před svým soupeřem. V některých minutách byl náskok výraznější, ale stačily dvě minuty a najednou byl zápas vyrovnaný. „Občas přišly ztráty v momentech, kdy jsme mohli jít do většího trháku. Znovuvybudování nás pak stálo nějakou energii navíc,“ řekl Petr Benda. Jednu z příčin pojmenoval asistent trenéra Růžička: „Špatně pracujeme s fauly. Dnes jsme za stavu plus dvanáct měli 2 týmové fauly a nechali jsme si dát dvě rychlé trojky. To jsou chyby, které nás sráží.“ Podobné to bylo i v zápase proti Volgogradu v neděli ve VTB lize. Tehdy nás tato špatná rozhodnutí stála vítězství.

Nabízí se ještě jedna analogie s nedělním utkáním. V týmu Volgogradu byl hlavním motorem rozehrávač Cullpepper, v týmu Nancy další play maker Darius Adams. Konto Nymburka zatížil dvaadvaceti body, ale mohli jich být více, kdyby se o něj po většinu zápasu nestaral náš specialista Vojtěch Hruban. „Po dnešním zápase se cítím více unavený, protože Adams hraje více s balónem a je běhavější než Cullpepper,“ porovnal Vojta své poslední dva soupeře. „Doufám, že v příštím zápas nebudu mít žádnou běhavou jedničku,“ smál se Vojta.  

Adams výborně čte hru a hledá střelce nebo je sám skórujícím rozehrávačem. „On má extrémně rychlý první krok v průniku, vynikající vedení míče a střílí velmi rychlou střelu bez výskoku. Na přečtení střely má obránce snad jen piko vteřinu,“ vyjmenoval nejsilnější zbraně Lubomír Růžička.

Možná by stálo za to, odstavit tak nebezpečného hráče zcela od míče, to ale není možné. „Je to rozehrávač, který se po systému clon k míči stejně dostane. Dneska po clonách hodně kooperoval s Falkerem nebo měl na slabé straně Gladyra. Sám si vzal deset tříbodových střel, což je na středního rozehrávače hodně. Je třeba ale říct, že Vojta ho nutil do těžkých střel a těžkými střelami se zápas neláme. Ten se láme se týmovostí a kolektivní hrou a tu jsme měli dnes lepší my,“ dodal asistent Růžička.

„Dneska jsme si zasloužili vyhrát, protože jsme byli lepším týmem, ve druhé půlce i na obranné polovině,“ usoudil Petr Benda. Ani Vojta Hruban nenašel jeden rozhodující bod zápasu: „Nebyla to jedna akce, jeden koš, ale v rozhodujících chvílích jsme dokázali zahrát dva nebo tři výborné úseky v defenzívě.“

Domácí vítězství příjemné, ale ve vyrovnané skupině jen „povinné“. To si uvědomují všichni. „Vítězství je hodně cenné, ale cesta k postupu nás bude stát hodně sil,“ zůstal oproštěn od velkých emocí Petr Benda. „Postupová matematika je pořád stejná – vítězství doma a překvapit venku… Stále musíme být obezřetní, stát se může cokoliv. Nejpozitivnější však je, že vše máme ve svých rukou,“ zakončil hodnocení utkání se SLUC Nancy Lubomír Růžička.