První poločas byl z naší strany hodně špatný. Měli jsme mnoho ztrát, které pramenily z toho, že jsme neměli koncentraci a nebyli jsme připravení hrát. V obraně jsme neplnili nic z toho, co jsme si řekli. V druhém poločase jsme se ve všech činnostech zlepšili, hráli jsme mnohem více jako tým a získali jsme rozhodující náskok. Oba naši mladíci dnes zahráli velmi dobře, jak Matěj Svoboda, tak i Theo Dlugoš. Hráli se sebevědomím. Matěj dělá velké pokroky a dnes to ukázal naplno. To samé Theo. Sice odehrál méně minut, ale maximálně je využil.

Když jedeme hrát do Nymburka, můžeme to přirovnat k bitvě, ve které má soupeř dvojnásobnou převahu. Jeli jsme sem s tím, že máme jen minimální šanci vyhrát, takže nás může zdobit jedině bojovnost a maximální nasazení. Chtěli jsme Nymburk eliminovat v obraně, co nejvíce to půjde, ale jeho síla je jasná. Jako tým jsme na všech pozicích fyzicky menší a hlavně na doskoku bylo vidět, že na to nemáme. Garrett Stutz je o patro výš a i nymburská křídla jsou na tom skokansky velmi dobře. Jinak co se týče nasazení a bojovnosti nemůžu naším hráčům nic vytknout. Zahráli jsme naše maximum.

Tušili jsme, že díky nabitému programu protočí trenér Nymburka sestavu. Do Nymburka jsme jeli s tím, abychom uhráli, co nejlepší výsledek. Myslím, že se nám to vcelku povedlo. Ve druhém poločase se projevila naše menší rotace, hořeli jsme v obraně, domácí dobře najížděli a prostě byl z naší strany horší.

Bylo vidět, že Nymburk k tomu přistoupil trochu jako k tréninkovému zápasu. To bylo na jednu stranu pro nás dobře, protože jsme neprohráli o čtyřicet (úsměv). Zápas probíhal v poklidném tempu asi s očekávaným konečným výsledkem a průběhem. První poločas byl za naší strany docela dobrý, ale záleží na tom, kteří hráči hrají a hlavně jak k tomu přistoupí. Trenér domácích nechal odpočívat největší opory, hrál zbytek a v prvním poločase to možná bylo trochu vidět. Ve druhém jsme odešli trochu fyzicky a hlavně Nymburk vybíhá do rychlého protiútoku po každém doskoku a bere bránícímu týmu strašně sil. Z rychlých protiútoků a po útočném doskoku nám dali hrozně bodů. Pod košem nás domácí výrazně přehráli. Stutz, Pomi (Pomikálek), Krojc (Kříž) tam byli furt a měli opravdu hodně útočných doskoků. Když jim dáme druhou a třetí střelu, kterou by normálně nemuseli mít, to se hraje hrozně špatně. Oni jsou tak dobrý tým, že ze dvou nebo tří střel tu jednu prostě dají.     

Vzpomněl sis při trojkových střelách, jak jsi tady hrál?

Na to se nedá zapomenout (smích), ale už je to relativně dlouho a člověk to bere jinak, než kdyby to bylo první sezonu, co odsud odešel.  

Začátek nebyl nic moc, protože Svitavy mohly hrát bez jakéhokoliv strachu něco ztratit. My jsme se možná na úvod trochu nesoustředili, druhý poločas byl náš. My jsme jednak hráli rychle dopředu a jim ubývaly síly.

Měli jsme trochu pomalejší rozjezd, byli jsme trochu nekoncentrovaní. Nedokázali jsme se rozběhnout a začít hrát naši hru. Ve druhé polovině to bylo zase jenom o nás. Nedá se říct, že by se Svitavám přestalo dařit, ale my jsme se začali více soustředit na naši hru, začali dělat věci správně a tím jsme je jednoznačně převýšili. Na konci už to šlo jednoduše a náskok se rychle navyšoval.

Možná je trochu těžké se motivovat do zápasu, kde každý tak nějak už předpokládá jeho výsledek. Začali jsme poměrně slušně, ale pak jsem měli spoustu stupidních ztrát. V české lize jsme volnější, než jsme zvyklí z evropských pohárů a to se pak každý snaží vymýšlet něco extra, protože se snaží získat tu nejlepší střelu. Místo toho, abychom hráli jednoduše, tak vymýšlíme blbosti a jsou z toho ztráty. Díky tomu se nás Svitavy bodově držely.  Na konci prvního poločasu jsme udělali malou bodovou šňůru, bylo to o devět a ve druhém jsme jim jí už nedovolili snížit a v závěru hráli dorostenci už velice slušně.

V čem se lišil v naší hře první a druhý poločas?

Nedělali jsme nešikovné ztráty, dokázali jsme více vytěžit z našich předností, které jsme měli. Soupeře jsme navíc nepouštěli do tolika trojek, více jsme přebírali, protože to byl kámen úrazu v prvním poločase.

Nezačali jsme úplně ideálně. Nechci říct, že náš výkon byl ospalý, ale jak nám řekl trenér v šatně, hráli jsme profesorský basket, nehráli jsme rychle dopředu a dostali jsme pár trojek. O poločase nám trenér trochu zvedl morálku (úsměv) a řekl, že se vším respektem k soupeři, je to tým z druhé poloviny tabulky a zápas by podle toho měl vypadat. Ve druhém poločas jsme Svitavy načali zónovou obranou, to je zastavilo, vyběhli jsme pár rychlých protiútoků, Mates (Matěj Svoboda – pozn.) trefil nějaké trojky, doskakovali jsme a zápas se dostal do očekávaného průběhu.

V zápase jsi měl několik velice dobrých útočných doskoků a zisků pod soupeřovým košem. Byla to tvoje aktivita nebo plán trenéra?

Doskok v obraně i útoku je to, čím bych měl našemu týmu nejvíce pomoci. Vždycky, když jdu na hřiště, klade mi trenér na srdce, abych chodil na útočný doskok a tím pomohl týmu k agresivnější hře.

Mates trefil tři trojky za sebou, měl pár nájezdu. Právě po těch prvních dvou trojkách chytl rytmus, získal sebevědomí a to je pak jiná hra.

Zhodnotit mohu první půlku, tu jsem viděl celou. Z naší strany to byl trochu vlažný výkon. Svitavy hrály trochu v ospalém výkonu a my jsme na jejich styl hry přizpůsobili. Po poločasové domluvě v šatně jsme změnili přístup a utkání jsme otočili v naši dominanci.

Michal Šotnar dodribloval, tak jsem k němu přistoupil a pak už jsem nic neviděl. Říkali mi, že mě píchl palcem do oka. Mám dva stehy pod okem a zítra pojedu k očníku lékaři. Tak uvidím.

Co ti problesklo hlavou v prvních vteřinách po úrazu?

Jestli ještě mám vůbec oko hlavě. Poslední, co si pamatuji, bylo, jak mi ho podebral a pak už jsem nic necítil.