Vlídná tvář, klidná povaha, uhrančivý úsměv a vzezření hodného obra z pohádky, to jsou spolehlivé atributy pro úspěšnou cestu k dětským srdcím. Všechny je má Drew Naymick, který v Nymburce strávil uplynulé dva roky své kariéry.

„Poznal jsem to na různých akcích, že mám děti na své straně,“ smál se Drew v rozhovoru po konci sezony. „Ale cítil jsem tu podporu i od dospělých fanoušků. Jsou tady v Nymburce skvělí. Poslední dvě sezony to mají těžké. Hráli jsme pokaždé okolo 80 zápasů z toho polovinu domácích, takže měli co dělat, zvláště ti nejvěrnější, co chodí na každý zápas.“

Nepřehlédnutelný Američan vnímal podporu fanoušků hlavně při zápasech. „Zejména z kotle šla pokaždé neuvěřitelná energie, která mě hodně nabíjela, takže tahle synergie mezi námi fungovala skvěle. Hrálo se mi mnohem lépe, když jsem viděl, jak si zápas užívají,“ uvedl oblíbenec nymburských fanoušků posledních dvou sezon.

Svou klidnou povahou, kterou zaujme na první pohled, ale prý neměl vždycky. „Jako dítě jsem měl hodně energie a rodiče se mnou měli co dělat. Basketbal byl asi jedna z možností, jak tu energii ventilovat správným způsobem. Hodně velký vliv měl na mě můj otec, kterému jsem asi nejvíce povahově podobný a ke kterému jsem vzhlížel. Vždycky mě někde sundaval ze stromů, měl jsem k němu velký respekt,“ prozradil na sebe Drew a pokračoval.

„Dříve jsem kolem sebe dělal velký rozruch. Ještě na střední a vysoké škole jsem byl docela případ. Na hřišti jsem byl docela agresivní a často naštvaný. Na druhou stranu jsem podřizoval všechno především basketbalu a zvykl jsem si tvrdě pracovat. To mě zklidnilo a teď už asi působím na lidi jinak ,“ vyprávěl Naymick, který prožil dětství v Muskegonu v Michiganu a basketbal „vystudoval“ na Michiganské státní univerzitě. Tedy na stejném místě, kde například o mnoho let dříve slavný Magic Johnson.

V protikladu s jeho klidnou povahou, kterou si nosil i na hřiště, byly však jeho mocné a efektní smeče. Tento kontrast v jeho hře byl často velmi působivý. „To je asi pozůstatek minulosti. Ta agresivita z dřívějška tam asi někde uvnitř mě pořád je a projeví se pokaždé, když mám možnost smečovat. Takže kdykoliv to jde, zakončuji s velkou razancí,“ popsal Drew svou oblíbenou herní činnost.

Tu ostatně vystihuje i jeho přezdívka ze studentských let „Dřevorubec“. To je asi z těch mých smečí a také možná z toho, jak vypadám. Je to skvělá přezdívka a mám ji rád. Myslím, že přesně vystihuje můj styl hraní dohromady se mou zrzavou hlavou a fousy,“ smál se Drew trochu hlasitěji, než u něj bývá zvykem.

„Ale irské předky nemám, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vím, že moje kořeny jsou v Německu, v Anglii a také v Norsku. Věřte mi nebo ne, ale v naší rodině jsme jsme také zjistili, že Naymick je americká odvozenina od nějakého českého jména a že naše kořeny jsou částečně i tady. To je možná důvod, proč jsem se tady, ale vůbec v celé Evropě, cítil vždy tak dobře. Pochází odsud moje krev,“ uvedl Drew, kterému přejeme, aby jeho další angažmá bylo stejně úspěšné, jako to v Nymburce.

Drew Naymick před dvěma roky, při podpisu první smlouvy v Nymburce

Drew Naymick při své oblíbené disciplíně - smeči

Touto dovedností ničil české i zahraniční soupeře - bloky. 

Celkem jich nasbíral za 2 roky v Nymburce 101 (pouze v zápasech NBL nebo ČP)

Doskoky jsou další silnou zbraní Drew Naymicka.